Opět příklad prasečího práva
Na webu epravo.cz byl dne 3.3.2015 publikován článek Mgr. Marty Konečné
z advokátní kanceláře Mgr. Viktor Pavlík. Název článku je „Možnost
vlastníka jednotky nechat se zastoupit na shromáždění vlastníků“. Zdroj
online: http://www.epravo.cz/…u-97093.html,
navštíveno dne 10.5.2015.
Očekával jsem, že se dozvím nějakou aktuální informaci, ale kdepak.
Autorka začala citátem z „vousatého“ a již dávno obsoletního
(překonaného) rozsudku Nejvyššího soudu 29 Cdo 3399/2010, ze dne
23.5.2012. To mne vskutku zaujalo: psát o čtyři roky staré kauze v době,
kdy nový Občanský zákoník již téměř rok a půl upravuje právo nechat
se zastoupit – to je poněkud zvláštní. Dále budu citovat autorku a
přičiním k tomu své komentáře.
---------------------------------------------------------------------------------
• Autorka tvrdí:
„Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu lze aplikovat i za účinnosti
nového občanského zákoníku, který, stejně jako předchozí úprava,
neobsahuje oprávnění vlastníka jednotky nechat se zastoupit na
shromáždění, a obecná ustanovení o smluvním zastoupení na základě
plné moci, která se vztahují na zastoupení k právnímu jednání
(v předchozí terminologii právnímu úkonu), nelze použít, neboť účast
na shromáždění není právním jednáním (v předchozí terminologii
právním úkonem).“
• Lake komentuje:
Autorce zjevně ušlo to nejdůležitější: že NOZ obsahuje
právní úpravu zastoupení v části o bytovém spoluvlastnictví. Proto
již nelze aplikovat citovaný rozsudek 29 Cdo 3399/2010 za
účinnosti nového občanského zákoníku. Autorka se tedy mýlí již ve
svém základním postulátu. Budu citoval z NOZ:
| 89/2012 Sb. § 1185 (2) Spoluvlastníci jednotky zmocní společného zástupce, který bude vykonávat jejich práva vůči osobě odpovědné za správu domu. To platí i v případě manželů, kteří mají jednotku ve společném jmění. |
Ačkoliv je toto ustanovení formulováno jako zákonem uložená povinnost, jde zároveň o zákonem přiznané oprávnění vlastníka jednotky nechat se zastupovat kteroukoliv osobou zcela podle svého uvážení. Racionální zákonodárce by neuložil povinnost, která by byla nesplnitelná pro nedostatek oprávnění povinné osoby. Je tedy zřejmé, že plurální vlastník je oprávněn nechat se zastoupit; ustanovení § 1185 mu pouze ukládá, aby toto své právo vždy konsumoval a zástupce si ustanovil.
I když je povinnost (a zároveň i právo) určit si zástupce výslovně uloženo/přiznáno pouze spoluvlastníkům jednotky a manželům, lze totéž oprávnění dovodit výkladem – při ústavou zaručené rovnosti – i pro singulárního vlastníka jednotky. Zákonodárce by jistě mohl určité skupině vlastníků selektivně odejmout jejich práva, ale muselo by se tak stát na základě ústavou aprobovaného důvodu, například k ochraně Ústavou garantovaných práv jiných osob. Jiný výklad zákona by byl svévolný, šikanózní a tedy protiústavní; k tomu viz čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2#cl11.
Tvrzení autorky tedy není správné.
---------------------------------------------------------------------------------
• Autorka tvrdí:
„Pro úplnost dodávám, že v případě, že by zákonodárce měl
v úmyslu umožnit vlastníkům jednotek nechat se na shromáždění
zastoupit, jistě by takové oprávnění do občanského zákoníku zakotvil
tak, jak to učinil např. v zákoně o obchodních korporacích (dříve
v obchodním zákoníku), kde je výslovně uvedeno, že společník
společnosti se zúčastňuje valné hromady osobně nebo v zastoupení.
Takovéto ustanovení však v případě shromáždění vlastníků
v občanském zákoníku zcela absentuje.“
• Lake komentuje:
Kdyby se autorka věnovala tomu, co v NOZ skutečně je, namísto opisování
vět ze starých rozsudků, dospěla by jistě k tomu výkladu, že
v soukromoprávní sféře není nezbytné, aby právo bylo vrchností
výslovně uděleno pro každý myslitelný případ. Naopak:
v soukromoprávní sféře by právo muselo být výslovně omezeno (zákonem
či stanovami), aby se takové omezení mohlo uplatnit. Za situace, kdy zákon
výslovně přiznává právo nechat se zastoupit, jsou úvahy autorky
o údajném zákazu zastupování naprosto nemístné. Opět školácký omyl,
plynoucí z nesprávného výkladu.
Právo nechat se zastoupit je třeba vztáhnout i na singulární vlastníky jednotek, neboť NOZ to výslovně nezapovídá. Použije se obecné ustanovení NOZ:
| 89/2012 Sb. § 10 (1) Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. (2) Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností. |
---------------------------------------------------------------------------------
• Autorka tvrdí:
„Oprávnění vlastníka jednotky nechat se zastoupit na shromáždění
vlastníků mohou zakotvit pouze stanovy.“
• Lake komentuje:
Opět opisování ze starého rozsudku, vyneseného před účinností NOZ.
Oprávnění plurálního vlastníka jednotky nechat se zastoupit zakotvuje dnes
přímo NOZ, jak jsem ukázal. Tatáž práva je tedy nutno přiznat per
analogiam každému vlastníkovi jednoty; opačný výklad by se dostal do
rozporu s čl. 11 LZPS, neboť práva lze omezit toliko zákonem a práva
všech vlastníků mají shodný obsah. Stanovy tedy nemusí toto právo
zakotvit, neboť se odvozuje přímo z § 1185 NOZ, a to jak pro plurální
vlastníky, tak i pro singulární vlastníky jednotek. Pro přehlednost však
všeobecné právo na zastoupení může být ve stanovách jistě zmíněno.
---------------------------------------------------------------------------------
Zákonodárcem v § 1185 výslovně zmíněné „vykonávání práv vůči osobě odpovědné za správu domu“ zahrnuje v sobě nejen právní jednání, ale i výkon dalších práv, zejména výkon práva účastnit se shromáždění právnické osoby, výkon jeho hlasovacího práva, výkon práva na informace o hospodaření, atd.. Právě proto racionální zákonodárce nepoužil pojem „zastupování“, který je spojován s právním jednáním. Zákonodárce použil širší pojem „výkon práv“. Kdyby to racionální zákonodárce byl mínil jinak, restriktivněji, jistě by rozsah práv v § 1185 nějak omezil.
Pro vnitřní právní poměry v SVJ(2000) podle ZoVB je právní úprava §
1185 NOZ aplikovatelná také, a to na základě zde citovaného § 10 odst.
1 NOZ, neboť zrušený zákon č.72/1994 Sb. o této věci mlčel. Použije
se tedy i pro tyto případy ustanovení NOZ, které se týká právního
případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu
nejbližšího.
---------------------------------------------------------------------------------
Co k tomu říci na závěr?
Zjišťuji, že absolventi práv dnes nemají schopnost podat výklad ustanovení jednoduchého práva. Již dříve jsem charakterizoval „prasečí právo“ jako zvláštní jev, kdy někteří právníci ignorují právní normy a jejich obvyklý výklad, a namísto toho vzáječmně opisují právně pochybné texty bez vlastní mozkové činnosti. Rozebral jsem to podrobně v článku Tři malá prasátka a prasečí právo. U Mgr. Konečné jde o tentýž případ: právní bahno dovnitř, právní bahno ven.
lake
Odst. 2 § 1185 NOZ lze chápat i jinak než jak dlouze popisuje lake. Celý § 1185 má nadpis „Spoluvlastnictví jednotky“, nejedná se v něm o jednotky vlastněné jediným vlastníkem.
Spoluvlastníci jednotky zmocní společného zástupce ze svých řad. Podobně manželé zmocní jednoho z manželů. Záměrem zákonodárce bylo, aby za spoluvlastníky bytu/manžele jednal se správcem vždy jen jeden ze spoluvlastníků/manželů. Nic víc v tom nehledejme. Je to systémové řešení, kdy z hlediska správce zmizí nepraktický rozdíl mezi byty s jediným vlastníkem a byty spoluvlastněné.
Kdyby měl zákonodárce v úmyslu umožnit všem vlastníkům bez rozdílu nechat se na shromáždění zastoupit kýmkoliv, formuloval by to jinak. Lake ke svému výkladu potřebuje jako berličku Listinu. Stejným postupem lze ale dovodit i jiný závěr: singulární vlastník jednotky může zmocnit sám sebe ;)
X,
pokud byste měl pravdu, vyloučil byste z jednání shromáždění pravděpodobně tyto osoby:
osoby hluché a nahluchlé, osoby s omezenou možností pohybu, upoutané na lůžko, osoby, které nerozumí projednávaným věcem, osoby zrakově postižené, na shromážděních se s oblibou promítá, osoby, které nerozumí česky, osoby dlouhodobě pobývající v zahraničí, osoby, které se shromáždění z jiných vážných důvodů nemohou zúčastnit
Tedy ne Vy, ale zákonodárce, jak tvrdíte.
Neměli bychom se rovnou obrátit na Ústavní soud pro porušování Ústavy?
Vyjádřete se k tomu.
Vezmu-li v potaz, že mnohá SVJ nepředloží podklady k usnesením a znění usnesení před shromážděním, tak to pak máme zaděláno na problém.
Jar
Pane X, napsal jste: „Záměrem zákonodárce bylo, aby za spoluvlastníky bytu/manžele jednal se správcem vždy jen jeden ze spoluvlastníků/manželů.“
To samozřejmě je nepravdivé tvrzení. Zákon pouze uvádí, že spoluvlastníci zmocní společného zástupce. Zákonodárce k tomu neklade vůbec žádné překážky ani podmínky, takže zmocněnou osobou může být kdokoliv, samozřejmě i osoba odlišná od spoluvlastníka jednotky. Méně fantazírujte a více si ověřujte obsah zákona.
Snad máte problém přijmout zjevný fakt, že všichni vlastníci jednotek jsou si ve svých právech rovni. Jestliže zákon připouští (dokonce kogentně přikazuje), aby za plurálního vlastníka uplatňovala jeho práva jakákoliv jím zmocněná osoba, pak shodné právo je nutno přiznat každému jednotlivému vlastníkovi jednotky bez jakéhokoliv rozlišení. Každý vlastník tedy má shodně právo nechat se zastoupit jinou osobou.
Doporučuji číst článek 11 Listiny základních práv a svobod, na který jsem už odkázal; tam to vystupuje zřetelně: " Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.".
Je absurdní, pokud základní Ústavou chráněné právo vlastnit majetek a rozhodovat o něm (plynoucí z Listiny) označujete za „berličku“. Nemyslím, že je to berlička. Je to základní pilíř ústavnosti a atribut právního státu, pane.
A naprostý nesmysl je Váš nápad, že „vlastník může zmocnit sám sebe“. To nejde. Kdybyste si přečetl alespoň NOZ, zjistil byste, že zmocnit je možno pouze jinou osobu, odlišnou od zmocnitele (§ 436 NOZ). Na této „úrovni“ nemá diskuse s Vámi valný smysl.
lake
V tomto vidím pořád spoustu nejasnosti. Zákon uvádí, že spoluvlastníci zmocní společného zástupce. A co když nezmocní, co se bude dít. Nebudou připuštěni na schůzi, budou vykázáni, budou zastřeleni, nebo co se bude dít. Jak někoho chcete donutit, aby někomu dal plnou moc. Každý má přece právo rozhodovat o svém majetku, nehledě na to, že spoluvlastníci vůbec nemusí navzájem komunikovat. Vy takové neznáte? Já ano.
Výkon práv se tu neustále zbytečně zužuje na právo účasti a hlasování na zasedání shromáždění. Vlastníci jednotek mají ale i jiná práva. A tady bych viděl problém, pokud by si zvolili jako zástupce nevlastníka. Ten totiž není osobou oprávněnou mít přístup k osobním údajům ostatních vlastníků jednotek. Osoba pověřená správou by mohla nebo dokonce musela takovému zástupci odepřít přístup k některým dokumentům (viz diskuse o náležitostech vyúčtování služeb dle § 7 odst. 2f ZoS) bez souhlasu subjektů údajů.
Bez ohledu na výklad § 1185 si tedy stále myslím, že nejlogičtější a nejpraktičtější je zvolit společným zástupcem některého ze spoluvlastníků jednotky (u manželů jednoho manžela).
Společný zástupce (spoluvlastník, manžel) pak může příležitostně zmocnit k účasti a hlasování na schůzi další osobu (v závislosti na výkladu, zda zastupování musí být upraveno stanovami nebo nemusí, a co v těch stanovách mají).
K vaší otázce, co se bude dít: Nebudou např. dostávat vyúčtování ani přeplatky. SVJ jim žádnou pokutu dle ZoS platit nebude, protože jde o zavinění z jejich strany. Třeba si to pak časem rozmyslí.
Domnívám se, že jste mě nepochopil. Tady nejde o to, zda má být společeným zástupcem vlastník nebo nevlastník jednotky a jeké to může mít důsledky. Tady jde o to, že mi někdo neustále vnucuje, že spoluvlastníci, manželé, si musí zvolit společného zástupce. Já tvrdím, že nemusí, že se oba můžou zůčastnit schůze a nikdo jim to nemůže zakázat.
X,
pokud udělíte někomu zástupčí oprávnění bez omezení, tak má zmocněnec všechna práva zmocnitele.
Nevidím proto problém, že zmocněncem bude někdo jiný než spoluvlastník.
Když pojedou manželé na dovolenou v době konání shromáždění tak byste jim upřel právo nechat se zastoupit. To ani tak špatný zákon, jako je NOZ, jistě nechce.
O jaké ustanovení opíráte své tvrzení: „Osoba pověřená správou by mohla nebo dokonce musela takovému zástupci odepřít přístup k některým dokumentům (viz diskuse o náležitostech vyúčtování služeb dle § 7 odst. 2f ZoS) bez souhlasu subjektů údajů.“
Já Vaše tvrzení považuji za rozporné se zněním zákona.
Hezký den!
Pavel
Pavle,
nezužujme stále práva vlastníků jen na právo účasti na schůzi. Toto téma bylo již mnohokrát diskutováno. § 1185, o kterém nyní diskutujeme, mluví o výkonu práv obecně. Posuňme se tedy i k jiným právům, ať si uděláme celkový obrázek a netočíme se pořád jen okolo účasti na schůzi.
Ve svém tvrzení (které jste citoval) jsem vycházel ze stanoviska ÚOOÚ (Mgr. Ladislav Hejlík):
„… Údaje v souvislosti se společným odběrem a náklady v souvislosti s fyzickou osobou jsou osobními údaji ve smyslu zákona a jejich zpřístupnění oprávněným osobám (vlastníkům jednotek), nelze odmítnout s odkazem na zákon č. 101/2000 Sb. V souladu se zmíněným § 13 zákona je povinností správce i určení kompetencí a přístupových práv k osobním údajům (např. ve stanovách). Oprávněnou osobou mohou být v rámci výkonu kontroly i kompetentní kontrolní orgány. Zveřejnit nebo zpřístupnit tyto údaje i osobám jiným než oprávněným lze pouze se souhlasem subjektů údajů. …“
Vy tvrdíte, že pokud udělíte někomu zástupčí oprávnění bez omezení, tak má zmocněnec všechna práva zmocnitele, tedy zřejmě i včetně práva přistupovat k osobním údajům ostatních vlastníků jednotek. Mám to chápat tak, že kterýkoliv vlastník jednotky může zmocnit libovolnou i cizí osobu (nevlastníka) k tomu, aby přicházel do styku s mými osobními údaji? Možná máte pravdu. Takže když mě někdo ve Vašem domě na chvíli zmocní, tak si o Vás zjistím spoustu osobních údajů zcela legálně, ale Vy o mně recipročně nebudete vědět téměř nic. To se mi nechce věřit, můj názor je, že máte-li právo přístupu k určitým osobním údajům, tak toto své právo jednoduše plnou mocí nepřenesete na jiného bez souhlasu subjektu údajů. Problém je ale v tom, že zákon č. 101/2000 (o ochraně osobních údajů) máloco říká jasně, explicitně. Čert, aby se v tom vyznal. Jasnou odpověď na tuto otázku jsem nikde nenašel. (V citovaném stanovisku si také všimněte zmínky o stanovách.)
V každém případě je praktičtější a jistější (zejména neupravují-li problematiku dostatečně stanovy), aby spoluvlastníci/manželé zmocnili jednoho ze spoluvlastníků/manželů k výkonu svých práv. Ten pak může bez omezení nahlížet i do dokumentů obsahujících osobní údaje ostatních vlastníků, obdrží vyúčtování i přeplatek, atd. Pokud ale např. oba manželé pojedou společně na dovolenou v době schůze, pak společný zástupce zmocní k účasti na této konkrétní schůzi někoho jiného (a to raději také v souladu se stanovami). To přece není problém, nikomu žádné právo neupírám.
Vždycky jste tvrdil, že jste praktik. Nejspíš jste i členem výboru. Co byste řekl, kdyby k Vám přišel nějaký chlápek nevlastník, kterého jste nikdy v životě neviděl, se zmocněním od vlastníka dle § 1185 NOZ a chtěl si prohlížet dokumenty s osobními údaji a pořizovat kopie? Ještě byste neviděl problém? Ten § není jen o účasti na schůzi, jak si asi mnozí bůhvíproč myslí.
X,
nezbývá mi než opakovat, že pokud udělíte někomu zástupčí oprávnění bez omezení, tak má zmocněnec všechna práva zmocnitele. Samozřejmě i právo přistupovat k osobním údajům ostatních vlastníků jednotek.
Zkrátka při jednání zmocněnce to považujte, jako by jednal přímo zmocnitel.
Poptejte se u nějakého právníka.
Kdyby přišel zmocněnec a jménem zmocnitele něco chtěl, tak bych vyhověl. Pokud by tedy chtěl něco, na co má právo zmocnitel. Kdyby chtěl abych mu dělal nějaké složité analýzy několik let nazpět, tak bych ho vypoklonkoval. Ale na primární údaje má nárok.
Ale to jen teoreticky diskutujeme. V našem domě se 141 jednotkami ještě nikdo nikdy nepřišel, aby se zajímal o nějaká osobní data spoluvlastníků. Natož aby někoho za sebe poslal.
Hezký den!
Pavel
Zákonodárce formuloval text §1185 odst.2 tak, že „Spoluvlastníci jednotky zmocní společného zástupce, který bude vykonávat jejich práva vůči… . To platí i v případě manželů, kteří mají jednotku ve společném jmění.“.
Z textu vyplývá, že zmocní společného zástupce ale není uvedeno, z jakého omezeného okruhu osob zástupce zmocní.
Kdyby zákonodárce měl v úmyslu omezit výběr společného zástupce, že spoluvlastníci jednotky zmocní společného zástupce pouze výběrem jednoho ze spoluvlastníků jednotky, text příslušného §1185 odst.2 by zněl asi takto: " Spoluvlastníci jednotky zmocní jednoho ze spoluvlastníků své jednotky, který bude vykonávat jejich práva vůči…".
Z toho vyplývá jediný výklad a to, že spoluvlastníci jednotky zmocní jakoukoliv osobu jako společného zástupce.
Otázkou zůstává, zda může zmocnit svého zástupce při výkonu svých práv vůči SVJ vlastník jednotky, který je výlučným (jediným) vlastníkem jednotky.
Popř., že může takovýto jediný vlastník zmocnit svého zástupce jen v tom případě, že tato možnost bude uvedena ve stanovách příslušného SVJ tak, jak bylo již v minulosti judikováno. Pozn.: judikováno však bylo s odkazem na zákon o vlastnictví bytů ZoVB (za trvání jeho platnosti), který se o zmocnění vůbec nezmiňoval.
Z kontextu celého § 1185 (včetně nadpisu) mi vyplývá, že zákonodárce měl v úmyslu omezit výběr společného zástupce pouze na jednoho ze spoluvlastníků jednotky (analogicky u manželů). Jinak by bylo divné, proč by nezmínil i výlučného (singulárního) vlastníka jednotky.
V zákoně je jasně napsáno „spoluvlastníci zmocní …“. Lake to rozšířil i na výlučné (singulární) vlastníky jednotek pomocí Listiny. Takhle blbě se přece zákony nepíší, aby se zmínila jen jedna skupina a laskavý čtenář si to pomocí Listiny rozšíří na další skupiny.
Listinu můžeme naopak použít, abychom vyvrátili domněnku, že spoluvlastníci mohou zmocnit kohokoliv. Právě možností zmocnit kohokoliv by vznikla nerovnost. Pokud spoluvlastníci mohou zmocnit jen někoho ze svého středu, nerovnost nevznikne. S nadsázkou jsem to přirovnal k situaci, kdy výlučný vlastník zmocní sám sebe.
Pane X, přestaňte si vymýšlet. Není pravda, že by spoluvlastníci mohli „zmocnit jen někoho ze svého středu“. To jste si vymyslel. Člověče, Vy jste ten NOZ ještě nečetl, viďte?
Napsal jste: „Takhle blbě se přece zákony nepíší, aby se zmínila jen jedna skupina a laskavý čtenář si to pomocí Listiny rozšíří na další skupiny.“
To se tedy velmi mýlíte. Zákony se právě takhle blbě píší a schvalují. Pokud nerozumíte tomu, že Ústava a Listina základních práv a svobod je nade všemi ostatními zákony, i nad tím, o čem se zákonodárce nezmínil, pak mému výkladu asi neporozumíte.
Já Vám to zopakuji. Zákonodárce skutečně založil povinnost nechat se zastoupit pouze pro spoluvlastníky jednotky. Správně píšete, že nadpis „Spoluvlastnictví jednotky“ tomu odpovídá. Ale tím to nekončí.
Jakmile něco je povoleno (a dokonce přikázáno) jednomu vlastníkovi, musíte totéž povolit úplně všem. Jinak byste se dostal do rozporu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Nemůžete svévolně různým vlastníkům přiznávat či upírat práva podle toho jak se car vyspal. Není možné jedněm něco přikazovat a druhým totéž naprosto bezdůvodně zakazovat.
Nejste totiž schopen nalézt ani jediný rozumný a spravedlivý důvod, proč by vlastník jednotky nemohl zmocnit zástupce, když spoluvlastníci jednotky to učinit mohou, ba dokonce musí. Váš šikanózní výklad zákona je v rozporu s Listinou základních práv a svobod.
Zkrátka: chtěl byste vlastníky bez důvodu otravovat a buzerovat nesmyslnými a neodůvodněnými zákazy. To nepůjde, pane. Nejsme v lágru a Vy nejste dozorce.
lake
Pane lake, ten § 1185 jsem četl. Můj první dojem po přečtení byl, že spoluvlastníci bytu vyberou svého společného zástupce ze svého středu. Tím žádná nerovnost nevzniká, to jste si vymyslel. Prostě řečeno, spoluvlastníci jednotky určí některého spoluvlastníka jako společného zástupce, v případě jediného vlastníka bytu je implicitně on sám tím zástupcem (to netřeba zmiňovat). Tento výklad je jednoduchý a nepotřebuji k němu Ústavu a Listinu. Tento výklad nikomu žádná práva svévolně neupírá. Tento výklad ukládá povinnost vlastníkům bytu vybrat ze svého středu společného zástupce, v případě jednoho vlastníka je to triviální záležitost, proto není nikde zmíněna.
Právo vlastníka/spoluvlastníků jednotky nechat se kýmkoliv zastupovat na zasedání (schůzi) shromáždění v NOZ nikde explicitně založeno není. Mgr. Konečná to tam těžko mohla nalézt.
Pane X,
ustanovení § 1185 neobsahuje nic o tom,že „spoluvlastníci jednotky určí některého spoluvlastníka jako společného zástupce“. A je úplně bezvýznamné jaký byl Vás první dojem po přečtení. Rozhodující je pouze co toto ustanovení SKUTEČNĚ obsahuje. Nikoliv to, co vy jako baron Prášil tvrdíte.
Ustanovení § 1185 jste nevyložil; výklad právní normy by musel vypadat jinak, musel by být argumentačně podložen. Jenomže ono jde z Vaší strany pouze o opakování nesmyslu, který nemá v platném právu žádnou oporu.
Ukončuji dialog s Vámi na toto téma zde pro naprostou marnost.
lake
Otázku,zda může zmocnit svého svého zástupce jediný vlastník jednotky již přeci jednoznačně doložil Lake,svým odkazem na čl.XI. LZPS.Přesto cituji znovu:„Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu“.
Lake, máte možnost na epravo.cz publikovat oponentní článek, redakce ho ráda uvítá, běžně se tam jiné právní názory na vydané články publikují. A ještě obdržíte honorář. Jen nevím, jestli by se Vám do toho chtělo, články procházejí recenzním řízením a mohlo by se ukázat, že s Vašimi právními konstrukcemi se to má všelijak.
Lake, nebylo by dobré k tomuto tématu připojit i vzor plné moci k výkonu práv vlastníka vůči SVJ, především k účasti a hlasování na shromáždění.
Dovedu si představit častou situaci nedorozumění mezi zástupcem a neznalými a arogantními členy statutárních orgánů SVJ před zahájením shromáždění.
Poslední komentáře