Opět odkaz na vadný judikát Nejvyššího soudu 22 Cdo 1511/2019

V jiné disusi se opět objevila zmínka o protiústavním judikátu Nejvyššího soudu 22 Cdo 1511/2019. Už jsem zde vícekrát uvedl, že tento judikát je vadný a obsahuje protizákonná tvrzení. Hlupáci v talárech[1] Havlík, Králík a Spáčil spáchali tyto školácké chyby:

• Hloupí soudci: „Pro závěr, které části domu jsou společné, je významný zejména účel jejich užívání …“

(1) V tom případě hydroizolační vrstva ploché střechy pod prostorem „terasy“ je nepochybně společná, protože je určena ke společnému užívání: chrání totiž celou budovu před vnikáním srážkové vody[2]. Chrání samozřejmě i všechny byty, protože srážková voda by je okamžitě poškodila a znemožnila by bydlení (vlhkost, plísně …). Hloupí soudci ovšem tvrdili opak: že prý střecha není společnou částí. Chybu spáchal již soud prvního stupně (obvodní soud), „… který žalovanému uložil provést opravu hydroizolace terasy bytové jednotky“, aniž by soudci pochopili, že „terasa“ žádnou hydroizolaci nemá[3]. Hydroizolace je součástí střechy domu pod „terasou“.

• Hloupí soudci: „Pro závěr, které části domu jsou společné, je významný zejména (…) jejich určení v prohlášení vlastníka budovy … “

(2) Soudci porušili zákon. Podle 1994/72/§2/g platí, že společnými částmi domu části domu určené pro společné užívání, zejména základy, střecha, "…). Z uvedeného plyne, že plochá střecha (včetně hydroizolační vrstvy) je nepochybně společnou částí, protože je určená ke společnému užívání. Pokud by prohlášení vlastníka budovy obsahovalo něco jiného, pak je tato část neplatná pro rozpor se zákonem. To platí pro celou skladbu střechy, včetně hydroizolace pod povrchem. Hydroizolace je samozřejmě vždy společná a je nezbytná pro zachování celé budovy a jejích funkcí.

• Hloupí soudci: „Vždy proto záleží na tom, zda prohlášení vlastníka budovy balkóny, lodžie či okna vymezí jako součást jednotky …“

(3) Hloupí soudci opsali protizákonný nesmysl z jiného vadného judikátu. Podle 1994/72/§2 platí, že jednotkou je byt nebo nebytový prostor (…) a dále platí, že bytem je místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení. Terasy, lodžie ani balkony však nejsou ani místnostmi, ani souborem místností, ani nejsou určeny k bydlení. Z uvedeného plyne, že balkon, terasa, ani lodžie nemůže nikdy být vymezena jako součást jednotky(1994) – zákon to nepřipouští. Pokud snad prohlášení uvádí hydroizolaci ploché střechy pod prostorem „terasy“ jako vlastnictví jediného vlastníka jednotky, pak je tato část vadná pro rozpor se zákonem, tedy neplatná. Soudci neznají zákon.

• Hloupí soudci: „[V] projednávané věci byla předmětná terasa smlouvou o výstavbě ve znění jejího dodatku vymezena jako příslušenství bytu, jehož je žalovaný vlastníkem. Závěr odvolacího soudu, že terasa není součástí společných částí domu, nýbrž přináleží k jednotce, je proto správný.“

(4) Hloupí soudci jsou právní analfabeti. Podle 1964/40/§121/2 platilo, že „příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány“. Tato definice neobsahuje ani slovo o tom kdo je VLASTNÍKEM příslušenství bytu. Je tedy naprosto vadný závěr soudů, že by označení terasy za „příslušenství bytu“ mělo snad nějak určovat vlastnický vztah. Určuje pouze užívací právo k tomuto příslušenství[4]. Stačilo pouze přečíst si starý občanský zákoník. Zabednění hlupáci soudci to však neudělali …

Pokud je v prohlášení zmíněna pouze „terasa“ bez bližších podrobností, pak se tím míní pouze prostor terasy, tedy prázdno plné vzduchu. Tento prostor se – podle prohlášení vlastníka budovy – samozřejmě mohl stát společnou částí domu výlučně užívanou vlastníkem jediné jednotky, pokud by byl v prohlášení označen jako „společná část budovy, která bude společná vlastníkům jen některých jednotek“ (1994/72/§4/2/c). Totéž mohlo být v prohlášení uvedeno o zábradlí a pochůzné vrstvě (dlažbě). Nic takového však v prohlášení vlastníka budovy uvedeno není.

Závěr: Soudci nejen že neznají zákon, ale neumějí ani myslet. Závěry soudu jsou contra legem (v rozporu s právem)[5], aniž by se Havlík, Králík a Spáčil pokusili jakkoliv vysvětlit svá svévolná rozhodnutí. Tyto jejich školácké chyby vznikly bezmyšlenkovitým OPISOVÁNÍM dřívějších vadných judikátů. A i zde se čas od času najde některý hlupák, který vytahuje na světlo odstrašující a protiústavní právní paskvil 22 Cdo 1511/2019.

Justitianus

Poznámka [1]: Jsem zde občas kritizován, protože dávám najevo, že jsem chytřejší a rozumím právu lépe, než někteří soudci. Opravdu – není žádný problém být chytřejší než TITO soudci.

Poznámka [2]: Již v rozsudku 25 Cdo 770/98 Nejvyšší soud vyložil, že „podle § 120 odst. 1 [starého] obč. zák. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Právní institut součásti věci je zákonným vyjádřením skutečnosti, že existují věci, jakožto hmotné předměty, které lze z hlediska právní teorie charakterizovat jako věci složené, tedy věci, které jsou vnitřně strukturovány a tvořeny relativně samostatnými částmi více nebo méně vzájemně spojenými.“ Hydroizolace je funkčně i stavebně klíčovou součástí ploché střechy budovy. Nemůže být oddělena, aniž by se tím střecha (i celá budova) znehodnotila. Hydroizolační vrstva střechy tedy je součástí střechy. Není součástí „terasy“ (ať už je tou tajemnou „terasou“ míněno cokoliv).

Poznámka [3]: Postačí představit si stav, kdy by na místě nebyla žádná „terasa“ zřízena. Na tomto místě je nepochybně plochá střecha domu, i se svou hydroizolací, oplechováním a se všemi technologickými vrstvami které jsou nutnou součástí každého střešního pláště. Teprve nad touto (společnou) střechou je „terasa“, která vznikla položením svrchní pochůzné vrstvy (dlažby) nad společným střešním pláštěm; dále bylo přidáno zábradlí a dveře z bytu do prostoru „terasy“.

Poznámka [4]: Vždyť příslušenstvím bytů bývají kromě teras, balkonů a lodžií i výtahy, prádelny, sušárny, kočárnárny, kolárny, sklepní kóje, parkovací stání, předzahrádky. Nikdo (kromě hloupých soudců) se neodvažuje tvrdit, že nájemce či vlastník bytu se pouhým užíváním příslušenství bytu stává vlastníkem tohoto příslušenství. Absurdní tvrzení soudců o jakémsi „automatickém vyvlastnění“ příslušenství bytu je v rozporu s Ústavou a vyžadovalo by péči doktora Chocholouška.

Poznámka [5]: Jak konstatoval rozšířený senát NSS v rozsudku 5 As 154/2016‑62, „možnost výkladu contra legem, tj. v rozporu s výslovným zněním právního předpisu (aniž by takový závěr byl textem vykládaných ustanovení (…) umožněn, připadá v úvahu pouze výjimečně, např. v případě nutnosti zaplnění mezery v právu nebo naopak teleologické redukce (…), a to výlučně v případech, kdy si takový aplikační postup vyžaduje důležitý důvod vyplývající z ústavního pořádku“. Důležitý důvod dosahující ústavněprávní relevance však v posuzované věci chybí, a hlupáci soudci ani existenci takového důvodu netvrdili.