NS 26 Cdo 3076/2021 a účetnictví

Rozhodnutí NS

26 Cdo 3076/2021

Soud: Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí: 20.06.2022

Spisová značka: 26 Cdo 3076/2021

ECLI: ECLI:CZ:NS:202­2:26.CDO.3076­.2021.1

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Společenství vlastníků jednotek

Účetnictví

Dotčené předpisy: § 1179 předpisu č. 89/2012 Sb.

Kategorie rozhodnutí: D

Zveřejněno na webu: 13.09.2022

26 Cdo 3076/2021–395

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a) J. B., narozeného XY, bytem XY, b) L. B., narozené XY, bytem XY, zastoupených Mgr. Alžbětou Schirlovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Francouzská 229/16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobců I. T., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného J. B., obecným zmocněncem bytem XY, proti žalovanému SVJ, IČO XY, se sídlem XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Tenkrátem, advokátem se sídlem v Berouně, Havlíčkova 132, o zpřístupnění dokumentace, in eventum o uložení povinnosti provést opatření k obnovení průkaznosti účetnictví, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 18 C 169/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. května 2021, č. j. 26 Co 82/2021–344, takto:

1. Dovolání se odmítá.
2. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
3. Ve vztahu mezi vedlejším účastníkem na straně žalobců a žalovaným žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobci (vlastníci tam označených /bytových/ jednotek, dále jen „bytové jednotky“) se žalobou podanou u Okresního soudu v Berouně dne 15. 12. 2014 (doplněnou podáními ze dne 4. 6. 2018 a 15. 4. 2019) domáhali, aby jim (a vedlejšímu účastníku na jejich straně) žalovaný (společenství vlastníků, dále též jen „SVJ“ či „žalovaný“, jako právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku – viz § 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“) zpřístupnil (ve smyslu § 1179 o. z.) peněžní deníky za roky 2000 až 2004, hlavní knihy za roky 2005 až 2009, účetní závěrky za roky 2005 až 2009, in eventum, aby byla žalovanému uložena povinnost provést opatření k obnovení průkaznosti účetnictví.

Okresní soud v Berouně jako soud prvního stupně (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 22. 7. 2020, č. j. 18 C 169/2014–262, žalobu na předložení peněžních deníků za roky 2000 až 2004, hlavních knih za roky 2005 až 2009, in eventum uložení povinnosti provést opatření k obnovení průkaznosti účetnictví zamítl (výroky I., II. a IV.), žalovanému uložil povinnost předložit žalobcům a vedlejšímu účastníkovi na straně žalobců účetní závěrky za roky 2005 až 2009 (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).

Z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění. Žalobci jsou vlastníky bytových jednotek a členy SVJ, v letech 2013 a 2014 se po žalovaném domáhali předložení účetnictví (nejprve účetnictví za roky 2000 až 2013, následně za období od 1. 7. 2000 do 31. 12. 2009), popř. provedení jeho rekonstrukce. Žalovaný komplexním účetnictvím za požadované období nedisponoval. Žalobce a) byl v letech 2001 až 2002 členem výboru žalovaného, obecný zmocněnec (XY) jím byl od 22. 5. 2002 do 23. 6. 2002. Žalovaný eviduje za žalobci pohledávku z titulu nezaplacených příspěvků do fondu oprav a nezaplacených záloh na služby, ve vztahu k plněním splatným po 1. 5. 2012 byla pohledávka uplatněna u soudu.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobců není promlčen, byl uplatněn včas v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě dle § 629 o. z. (právo plynoucí z § 1179 o. z. v právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 nebylo výslovně upraveno), jeho uplatnění není v rozporu s dobrými mravy (jak namítal žalovaný s poukazem na množství soudních sporů vedených mezi účastníky, či doby, jež uplynula od požadovaného účetního období). S odkazem na § 1179 o. z., § 31 odst. 1, § 31 odst. 2 písm. b), § 32 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „ÚčZ“) ve vztahu k peněžním deníkům a účetním knihám za roky 2005 až 2008 uzavřel, že žalovaný s ohledem na pětiletou archivační lhůtu již k datu podání žaloby (tím méně k okamžiku vyhlášení rozhodnutí) neměl povinnost jakýkoli z těchto dokladů uschovávat, nemá-li je pak (již) k dispozici (ani je mít k dispozici nemusí), nemohlo být v tomto rozsahu žalobě vyhověno. Odlišná situace však dle soudu prvního stupně byla u peněžního deníku za rok 2009 a účetních závěrek za roky 2005 až 2009. Byť žalovaného ke dni podání žaloby tížila povinnost je uschovávat, nebylo tak tomu již ke dni vyhlášení rozhodnutí (§ 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též jen „o. s. ř.“, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 30 Cdo 812/2007). Bylo-li v řízení zjištěno, že žalovaný s některými z nich v době rozhodování soudu nedisponuje, povinnost s nimi disponovat se nepodává ani ze zákona o účetnictví, nemůže být žaloba ani v tomto rozsahu úspěšná (poukázal na totožnost s řízením o vydání věci). Chtěli-li žalobci zajistit zachování příslušné dokumentace k okamžiku vyhlášení rozhodnutí, měli k tomu využít příslušné procesní instituty (zajištění důkazů, předběžné opatření), to se však nestalo. Vzhledem k tomu, že žalovaný sdělil, že má k dispozici účetní závěrky za roky 2005 až 2009 (byť je již uschovávat nemusel), uložil mu povinnost je žalobcům (a vedlejšímu účastníku na jejich straně) předložit. Důvodným neshledal ani požadavek žalobci uplatněný v tzv. eventuálním petitu, neboť nebyla naplněna hypotéza § 35 odst. 6 ÚčZ (vztahující se na ztracenou, odcizenou či poškozenou účetní dokumentaci), nadto se z citovaného ustanovení právo, jehož se žalobci domáhali, nepodává.

K odvolání žalobců a vedlejšího účastníka na straně žalobců Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, č. j. 26 Co 82/2021–344, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. [ten ve správném znění, že se „žaloba na uložení povinnosti žalovanému provést opatření k obnovení průkaznosti účetnictví“ zamítá] (výrok III.), odvolání vedlejšího účastníka odmítl (výrok I.), změnil výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV.).

Odvolací soud odkázal na správné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil. Zdůraznil, že namítali-li žalobci, že shromáždění SVJ nebyly dosud předloženy žádné účetní závěrky, přehled čerpání záloh na příspěvky na správu domu a pozemku, že neobdrželi vyúčtování záloh (§ 1181 o. z., § 1208 písm. c/ o. z.), přehlíží, že žádné z těchto práv není předmětem řízení. Ve vztahu k závěrům přijatých soudem prvního stupně ohledně § 35 odst. 6 ÚčZ dodal, že není v pravomoci soudu uložit žalovanému povinnost provést opatření k obnovení průkaznosti účetnictví podle citovaného ustanovení (jež je předpisem veřejnoprávním).

Proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 o. s. ř. Uvedli, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly dosud řešeny otázky: zda se lze u soudu úspěšně domoci práva vlastníka jednotky na seznámení se s hospodařením SVJ a práva na náhled do účetních knih SVJ, je-li v reálných možnostech SVJ požadované účetní knihy předložit, neboť ač je SVJ nemá k dispozici, je schopno tyto účetní knihy vyhotovit a předložit k náhledu (první otázka), zda plnění či neplnění povinnosti archivace účetních knih ze strany SVJ má vliv na právo člena SVJ nahlížet do účetních knih (druhá otázka), zda je zákon o účetnictví (i) soukromoprávním předpisem upravující vztah mezi SVJ a jeho členy (třetí otázka), zda je SVJ oprávněno skartovat dle zákona o účetnictví účetní knihy SVJ v průběhu soudního řízení o náhled do těchto účetních knih (čtvrtá otázka), zda je SVJ oprávněno skartovat dle zákona o účetnictví účetní knihy SVJ, přestože nebyly dosud vyúčtovány zálohy na správu domu a pozemku (pátá otázka), zda je SVJ oprávněno skartovat dle zákona o účetnictví knihy SVJ, přestože nebyly účetní závěrky předloženy ke schválení shromáždění, ani shromáždění nerozhodlo o schválení vypořádání výsledků hospodaření a zpráv o hospodaření SVJ (šestá otázka), zda je SVJ oprávněno skartovat dle zákona o účetnictví účetní knihy SVJ, přestože vede soudní řízení o údajném dluhu (sedmá otázka), zda má vlastník jednotky právo náhledu do účetních knih v případě diskontinuity rozvah SVJ a neprůkazných účetních stavů z důvodů obnovení bilanční kontinuity a průkaznosti účetních stavů (osmá otázka), zda je soud oprávněn uložit SVJ obnovu účetních knih SVJ (devátá otázka).

Dovolatelé namítají, že byť SVJ účetními knihami za roky 2000 až 2009 (ke dni vydání napadeného rozhodnutí) již nedisponovalo, je v jeho možnostech je vyhotovit a předložit, pro přiznání práva je rozhodující stav věci k okamžiku podání žaloby (k tomuto okamžiku měl žalovaný povinnost dokumentaci archivovat). Předmětné řízení prodloužilo lhůtu pro uschování účetní knihy SVJ za rok 2009 dle § 32 odst. 1 ÚčZ. Zákon o účetnictví považují (i) za soukromoprávní předpis ve smyslu § 119 o. z., § 8 písm. c) nařízení vlády č. 366/2013 Sb., a článku 3 odst. 5 písm. e) stanov SVJ, neboť z něj (mimo jiné) plynou i povinnosti SVJ vůči svým členům (zajistit vedení účetnictví), soud tak byl oprávněn uložit SVJ povinnost obnovit již neexistující účetní dokumentaci. Je-li zákon o účetnictví veřejnoprávním předpisem, jak uzavřely soudy nižších stupňů, neměly se pak již povinnosti archivace a skartačními lhůtami zabývat. Mají za to, že bylo povinností SVJ příslušné účetní záznamy (za roky 2000 až 2009) nadále uchovávat, neboť shromáždění dosud nerozhodlo o vyúčtování záloh. Vyjádřili přesvědčení, že mají právo seznámit se s hospodařením za jimi požadované období i z důvodu zjištění důvodů diskontinuity rozvah a následného obnovení bilanční kontinuity.

Navrhli, aby dovolací soud napadený výrok III. rozsudku odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný s podaným dovoláním nesouhlasil, navrhl, aby jej dovolací soud odmítl, či zamítl.

Vedlejší účastník na straně žalobců se ztotožnil s argumentací dovolatelů.

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., z níže uvedených důvodů jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

K první, druhé a osmé otázce

Podle § 1179 o. z. vlastník jednotky má právo seznámit se, jak osoba odpovědná za správu domu hospodaří a jak dům nebo pozemek spravuje. U této osoby může vlastník jednotky nahlížet do smluv uzavřených ve věcech správy, jakož i do účetních knih a dokladů.

Dovolatelům lze nepochybně přisvědčit, že jim právo nahlížet do účetních knih a dokladů žalovaného náleží, je-li uplatněno řádně a včas (k problematice srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 13/2019). Pokud však napadají správnost závěru odvolacího soudu, že žalovanému nelze uložit, aby jim umožnil nahlížení do listin, které (již) nedrží, je tento závěr v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2490/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2649/2006, ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3049/2011, a ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2383/2018, byť přijaté v řízeních o vydání věci); na tom nic nemění ani zvláštní povaha účetnictví, která představuje souhrn informací, které jsou dokládány příslušnými doklady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3312/2011). Domáhají-li se totiž dovolatelé nahlížení právě do těchto listin, jde o věci v právním slova smyslu, na které závěry odkazovaných rozhodnutí zcela nepochybně dopadají. Nemá-li podle skutkových závěrů odvolacího soudu žalovaný požadované listiny (již) k dispozici, nelze mu uložit povinnost je žalobcům zpřístupnit.

Namítají-li dovolatelé, že byť žalovaný listiny k dispozici nemá, „je schopno“ je vyhotovit, zpochybňují skutková zjištění, ze kterých soudy obou stupňů vycházely ve svých rozhodnutích (podle nichž žalovaný již příslušnými účetními dokumenty nedisponuje, přičemž není rozhodné, z jakého důvodu, viz bod 17. odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí). Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemají tudíž dovolatelé k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).

K třetí a deváté otázce

Přípustnost dovolání nezaložila ani třetí a devátá otázka dovolatelů. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se totiž podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. (viz za mnohá rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1268/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1170/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 27 Cdo 529/2017).

Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013, a judikaturu v nich citovanou).

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) spočívá ve vztahu k eventuálnímu petitu nejen na závěru, že v projednávané věci nebyla naplněna hypotéza § 35 odst. 6 ÚčZ, ale i na závěru, že právo, jehož se dovolatelé eventuálním petitem domáhají (provést opatření k obnovení průkaznosti účetnictví), z § 35 odst. 6 ÚčZ neplyne.

První závěr odvolacího soudu, podle něhož nebyla v projednávané věci naplněna hypotéza § 35 odst. 6 ÚčZ, jenž obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro zamítnutí návrhu na zahájení řízení, dovolatelé nenapadají a dovolacímu přezkumu jej neotevírají.

K čtvrté až sedmé otázce

Dovoláním vymezené otázky čtyři až sedm rovněž nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání (§ 237 o. s. ř.). Je tomu tak proto, že na posouzení těchto otázek napadené rozhodnutí nespočívá, a jejich řešení se tak nemůže projevit v poměrech dovolatelů založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016). Dovolatelé při jejich formulaci přehlíží, že odvolací soud své rozhodnutí (primárně) nezaložil na vyřešení otázky, zda byl žalovaný „oprávněn dokumentaci skartovat“, ale na závěru, že žalovaný ji již k dispozici nemá, „bez ohledu na důvody“ (viz bod 17 odůvodnění).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 20. 6. 2022

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu