Jak se domoci práva v ČR a EU v roce 2020

mohu vám přispět s tím, čemu myslím rozumím a to je vyúčtování, především dodávek tepla.

začnu „ze shora“ tedy od nyní platného doporučení Evropské komise a směrnicí

DOPORUČENÍ KOMISE (EU) 2019/1660 ze dne 25. září 2019 k provádění nových ustanovení o měření a vyúčtování ve směrnici 2012/27/EU o energetické účinnosti

--citace– (4) Směrnice o energetické účinnosti je právní předpis na úrovni Unie, který řeší měření a vyúčtování dodávek tepelné energie. V roce 2018 byla směrnice o energetické účinnosti pozměněna. Jedním z cílů změny bylo vyjasnit a posílit platná pravidla týkající měření a vyúčtování.

(5) Mezi tato vyjasnění patří zavedení pojmu „koneční uživatelé” vedle pojmu „konečný zákazník”, který se již ve směrnici o energetické účinnosti používal, s cílem vyjasnit, že práva na informace o vyúčtování a spotřebě se vztahují i na spotřebitele bez individuálních nebo přímých smluv s dodavatelem energie používané pro systémy společného vytápění, chlazení nebo přípravy teplé vody v budovách s více uživateli.

(6) Změny rovněž výslovně požadují, aby členské státy zveřejňovaly kritéria, metodiky a postupy používané pro udělování výjimek z obecného požadavku na dílčí měření v budovách s více uživateli a aby vyjasnily bezpodmínečný požadavek na individuální měření teplé vody v obytných částech nových budov s více uživateli.

(7) Vzhledem k jejich významu pro snazší zajišťování spravedlivých výsledků a vytváření přiměřených pobídek mezi uživateli budov s více bytovými jednotkami a víceúčelových budov směrnice (EU) 2018/2002 rovněž požaduje, aby členské státy zavedly transparentní a veřejně dostupná pravidla pro rozdělování nákladů pro tyto budovy.

--konec citace--

ptejme se tedy, máme u nás transparentní a veřejně dostupná pravidla pro rozdělování nákladů

odpověď zní ano, máme

máme zákon 58/2000 Sb. ve znění §78 odst. 5

máme zákon Zákon č. 505/1990 Sb. o metrologii

máme zákon 67/2013 Sb. a k němu vyhlášku MMR č. 269/2015 Sb. což je v podstatě přepis vyhlášky č. 372/2001 Sb., kterou nahrazuje s ohledem na vznik zákona 67/2013 Sb.

Máme úřady na zákony dohlížející máme Český metrologický institut, který dohlíží na technickou stránku měřidel a je oprávněn jejich použití zakázat máme Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, který je v případě pochybností oprávněn rozhodnout jaké měřidlo musí být pro daný účel použito.

… a je nám to něco platné? jsou pravidla transparentní a veřejně dostupná? Nejsou, protože nejsou vymahatelná

soudy totiž v precedentní kauze týkající se rozdělování tepla rozhodly, že se jimi zúčtovatel nemusí řídit.

NS dospěl k závěru, že „Přezkoušení údajně vadného vodoměru není jediným významným důkazním prostředkem, je dovoleno rozhodnutí postavit i na důkazech nepřímých“ (ač úřady dohlížející na dodržování zákona nic takového nepřipouští).

co je na tom špatně? No to, že soudy opakovaně přehlížejí a v podstatě nechápou, že vliv na výši vašeho zúčtování mají všechny vodoměry v zúčtovací jednotce a jejich správná funkce. Čili věc hodnotí jako dodávku studené vody.

Podstat problému je v tom, že ačkoli jak autor vyhlášky, tak v.u. instituce možnost použití vodoměrů bez ověření vyloučily, (a mělo být postupováno jako by nebyly instalovány podle počtu osob) soud určil, že je lze použít, pokud se domníváte, že měří správně… jako u nás… protože měří stále stejně. Tedy nikoli pravidla ale subjektivní stanovisko soudce rozhoduje.

vyúčtování dodávky tepla je dost komplikovaná věc s mnoha variantami (i když je dodržena vyhláška). Soud podle mých zkušeností jeho principy vůbec nezná, viz. stanovisko ÚS v dané věci:

„Stěžovatelka rovněž nevysvětluje – vzdor její poznámce na straně osmé ústavní stížnosti – co by ostatní členové společenství vlastníků jednotek měli z toho, že v domě jsou nevyhovující vodoměry, neboť i oni by na takové situaci byli ztrátoví. Stěžovatelka sama v ústavní stížnosti vychází z toho, že neutěšená situace – co se vodoměrů týká – byla v celém domě, nemůže tedy obstát její zkratkovitě naznačené tvrzení, že o co ona platila více, o to ostatní platili méně.“

(pokud máte zájem vysvětlím ten princip)

soudy tedy nadřazuje své zřetelně laické a neinformované stanovisko stanoviskům odborných institucí. Proto jsou jakákoli rozhodnutí nepředvídatelná, což ovšem je porušení úmluvy článek 47. – právo na spravedlivý proces

Evropský soud opakovaně stanovil ve věci práva na spravedlivý proces, že:

Z hlediska zákonnosti zásahu judikatura Soudu vyžaduje nejen existenci právního základu, ale stanoví též požadavky co do kvality dané právní úpravy. Ta musí být dostupná, předvídatelná, tj. formulovaná natolik jasně, aby jí mohly dotčené osoby přizpůsobit své chování, a skýtat dostatečné záruky proti svévoli.

to bude předmětem naší stížnosti. Soud si nemůže uzurpovat vyloučení stanovisek odpovědných institucí a nahrazovat jejich stanoviska pouze vlastním laickým výkladem.