Chyby soudců: soudci VSP opakovaně nerozezeznali příslušnost soudu
| § 245 Na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout. |
SVJ je osobou s omezenou svéprávností (právní způsobilostí). Jak víme z 2012/89/§245, pokud by se orgán SVJ pokusil rozhodovat v záležitosti, ve které není způsobilý rozhodovat, pak se vůbec nejedná o rozhodnutí orgánu právnické osoby. Soud je povinen vyslovit, že o rozhodnutí orgánu nejde.
Jestliže nicotnost vyjde najevo ve sporu o neplatnost rozhodnutí, je povinností soudu vyslovit nicotnost vždy (i když žaloba byla podána na neplatnost).
Bohužel soudci v některých případech neumějí rozpoznat kdy rozhoduje shromáždění jako nejvyšší orgán právnické osoby a kdy rozhodují spoluvlastníci mezi sebou. S neexistujícím (nulitním) rozhodováním shromáždění se pak nesprávně zachází jako by šlo o skutečné a řádné rozhodování orgánu, který je k tomu údajně příslušný.
Následuje příklad, ve kterém selhal soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 i soudce Kučera z Vrchního soudu: ani jeden z nich nerozpoznal, že spor o obsah prohlášení není sporem ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z toho vzniklých (1963/99/§9/2/l), který by měl projednat Krajský soud jako soud prvního stupně. Ve skutečnosti šlo pouze o běžný spoluvlastnický spor podle § 1168/1 NOZ, a do toho osobě odpovědné za správu domu vůbec nic není[1]. K řízení v prvním stupni tedy měl být od počátku příslušný Obvodní soud pro Prahu 10 (1963/99/§9/1). Nikoliv Městský soud v Praze[2].
Vadné rozhodnutí soudců VS Kučery, Řezníčka a Šťastného je zde: Ncp 380/2021.
Justitianus
Poznámka [1]: Známou skutečností je, že SVJ může rozhodovat o úpravě členských práv a povinností i o způsobu jejich uplatňování, tím se však rozumí práva a povinnosti vyplývající z členství ve společenství vlastníků (např. právo účasti na shromáždění a právo na něm hlasovat, právo být volen do orgánů společenství či povinnost ručit za dluhy společenství). Není však možné, aby SVJ omezilo (změnilo) práva vyplývající z vlastnictví jednotky. Šlo by o rozhodnutí, které bylo přijato v záležitosti, o které orgán SVJ nemá působnost rozhodnout, a hledí se na něj, jako by nebylo přijato (§ 245 o. z.). K tomu viz např. judikát Nejvyššího soudu 26 Cdo 854/2022.
Poznámka [2]: Právnická osoba SVJ by se mohla stát účastníkem sporu o obsah prohlášení (a to buď na straně žalobců, nebo na straně žalovaných), jedině pokud by SVJ bylo v postavení vlastníka jednotky v domě. Tak tomu ovšem v tomto případě nebylo.
Justine,
soudy jsou spešl: mají vždycky pravdu, neboť pravdu tvoří.
Když stavební úřad rozhodne místo odboru životního prostředí, jeho rozhodnutí je, jako kdyby zde žádné rozhodnutí nebylo (nulitní).
Soudy jsou spešl: Pravomocné rozhodnutí platí. Pokud soud rozhodne, že se bude vymáhat 0,00 Kč, vymáhá se 0,00 Kč. Proč? Protože soud má vždycky pravdu.
Zkoušel jste se snad proti některým soudním rozhodnutím, která zde označujete jako vadná, nějak bránit?
To ale nikomu a ničemu nevadí.
Rozhodnutí nepříslušného soudu platí.
Soud sice má povinnost zabývat se příslušností věci, ale pokud tak neučiní a nebo posoudí chybně, rozhodnutí soudu stejně platí.
Je zajímavé, že tito tři soudci VS (Kučera, Řezníček a Šťastný) se v jiném případě spletli zase obráceně: záležitost která se týkala hlasování shromáždění[1] – což nepochybně spadá pod Krajský (městský) soud – předali k rozhodování okresnímu (obvodnímu) soudu.
Stalo se tak pro jejich neznalost zákona. Argumentace trojice soudců byla absurdní a směšně popletená. Stojí za to ji zde citovat. Soudci totiž tvrdili, že rozhodování shromáždění není rozhodováním shromáždění. Pitomost takového tvrzení soudců je zjevná. Cituji jejich vadnou argumentaci:
- „6. Jak v odstavci 1. odůvodnění konstatováno, žalobkyně žalobou v tomto řízení uplatňují proti žalované jako dřívější předsedkyni Společenství řadu dílčích nároků, které odvozují od neoprávněného zadržování příslušného oznámení, hlasovacích lístků a e-mailových kontaktů na členy Společenství žalovanou, to vše v přímé souvislosti s tím, že žalobkyně měla v období od 16. 11. – 1. 12. 2020 uspořádat hlasování členů Společenství mimo zasedání shromáždění Společenství (tzv. „per rollam“) ve smyslu § 1211 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), tedy fakticky mimo „shromáždění“ ve smyslu § 1206 a násl. o. z.“
Hloupým soudcům tedy zcela ušlo, že shromáždění tvoří všichni vlastníci jednotek (§ 1206/1). Že shromáždění existuje, i když právě nezasedá v jednom čase a na jednom místě. Naprostou fantazií je poznámka o tom, že snad hlasování bylo uspořádáno „mimo shromáždění ve smyslu § 1206 a násl. o. z.“. Nic takového neplyne ani z obsahu žaloby, ani z vyjádření účastníků sporu[2].
Stejným nesmyslem je tvrzení soudců, že „základ sporu nespočívá v jednání shromáždění společenství vlastníků, ale v hlasování vlastníků jednotek mimo zasedání shromáždění vlastníků“. Vždyť přece právě toto hlasování vlastníků jednotek bylo oním „jednáním shromáždění společenství vlastníků“. Při tom je naprosto bezvýznamné, že vlastníci jednotek právně jednali mimo zasedání.
Shromáždění může přijímat svá rozhodnutí dvěma způsoby:
- buď na zasedání shromáždění za přítomnosti svých členů (§ 1206/2),
- nebo mimo zasedání shromáždění za účasti svých členů (§ 158/2, § 158a/2, § 1211/1), což se běžně označuje jako rozhodování per rollam.
V obou případech se samozřejmě jedná o ROZHODOVÁNÍ SHROMÁŽDĚNÍ.
Závěr: Při rozhodování mimo zasedání shromáždění může shromáždění přijímat platná rozhodnutí naprosto stejně, jako při rozhodování na zasedání shromáždění. Kdo ví, co třem soudcům zatemnilo mozky …
Vadné rozhodnutí soudců VS Kučery, Řezníčka a Šťastného je zde: Ncp 409/2021.
Justitianus
Poznámka [1]: Hlasovalo se zřejmě o typické záležitosti vlastní správy SVJ: o výši odměny pro statutára.
Poznámka [2]: O rozhodování „mimo shromáždění“ by se mohlo jednat v případě, kdy nešlo o rozhodování nejvyššiho orgánu SVJ. Například: několik členů a nečlenů SVJ se sešlo v hospodě, a cosi si mezi sebou řekli, bez toho, že by předtím došlo k řádnému svolání shromáždění. Takové setkání neurčitého okruhu osob u piva ovšem zasedáním shromáždění není. (Nemohlo by jít ani o rozhodování mimo zasedání, jestliže o potřebě rozhodnout nebyli informováni všichni členové shromáždění v dostatečném předstihu, nebyl jim doručen návrh rozhodnutí, ani sdělena lhůta – k tomu viz podmínky vyjmenované v 2012/89/§1211/3). Pokud tyto osoby snad přijaly v té hospodě nějaké rozhodnutí, jsou jím vázány pouze mezi sebou navzájem. Rozhodnutí skupiny osob „mimo shromáždění“ nezavazuje ani právnickou osobu SVJ, ani všechny vlastníky jednotek, protože nejde o rozhodnutí nejvyššího orgánu právnické osoby SVJ. O takový zjevný exces zde ovšem nešlo a ani to nebylo tvrzeno.
Poslední komentáře