Je zajímavé, že tito tři soudci VS (Kučera, Řezníček a Šťastný) se v jiném případě spletli zase obráceně: záležitost která se týkala hlasování shromáždění[1] – což nepochybně spadá pod Krajský (městský) soud – předali k rozhodování okresnímu (obvodnímu) soudu.

Stalo se tak pro jejich neznalost zákona. Argumentace trojice soudců byla absurdní a směšně popletená. Stojí za to ji zde citovat. Soudci totiž tvrdili, že rozhodování shromáždění není rozhodováním shromáždění. Pitomost takového tvrzení soudců je zjevná. Cituji jejich vadnou argumentaci:

• „6. Jak v odstavci 1. odůvodnění konstatováno, žalobkyně žalobou v tomto řízení uplatňují proti žalované jako dřívější předsedkyni Společenství řadu dílčích nároků, které odvozují od neoprávněného zadržování příslušného oznámení, hlasovacích lístků a e-mailových kontaktů na členy Společenství žalovanou, to vše v přímé souvislosti s tím, že žalobkyně měla v období od 16. 11. – 1. 12. 2020 uspořádat hlasování členů Společenství mimo zasedání shromáždění Společenství (tzv. „per rollam“) ve smyslu § 1211 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), tedy fakticky mimo „shromáždění“ ve smyslu § 1206 a násl. o. z.“

Hloupým soudcům tedy zcela ušlo, že shromáždění tvoří všichni vlastníci jednotek (§ 1206/1). Že shromáždění existuje, i když právě nezasedá v jednom čase a na jednom místě. Naprostou fantazií je poznámka o tom, že snad hlasování bylo uspořádáno „mimo shromáždění ve smyslu § 1206 a násl. o. z.“. Nic takového neplyne ani z obsahu žaloby, ani z vyjádření účastníků sporu[2].

Stejným nesmyslem je tvrzení soudců, že „základ sporu nespočívá v jednání shromáždění společenství vlastníků, ale v hlasování vlastníků jednotek mimo zasedání shromáždění vlastníků“. Vždyť přece právě toto hlasování vlastníků jednotek bylo oním „jednáním shromáždění společenství vlastníků“. Při tom je naprosto bezvýznamné, že vlastníci jednotek právně jednali mimo zasedání.

Shromáždění může přijímat svá rozhodnutí dvěma způsoby:

1. buď na zasedání shromáždění za přítomnosti svých členů (§ 1206/2),
2. nebo mimo zasedání shromáždění za účasti svých členů (§ 158/2, § 158a/2, § 1211/1), což se běžně označuje jako rozhodování per rollam.

V obou případech se samozřejmě jedná o ROZHODOVÁNÍ SHROMÁŽDĚNÍ.

Závěr: Při rozhodování mimo zasedání shromáždění může shromáždění přijímat platná rozhodnutí naprosto stejně, jako při rozhodování na zasedání shromáždění. Kdo ví, co třem soudcům zatemnilo mozky …

Vadné rozhodnutí soudců VS Kučery, Řezníčka a Šťastného je zde: Ncp 409/2021.

Justitianus

Poznámka [1]: Hlasovalo se zřejmě o typické záležitosti vlastní správy SVJ: o výši odměny pro statutára.

Poznámka [2]: O rozhodování „mimo shromáždění“ by se mohlo jednat v případě, kdy nešlo o rozhodování nejvyššiho orgánu SVJ. Například: několik členů a nečlenů SVJ se sešlo v hospodě, a cosi si mezi sebou řekli, bez toho, že by předtím došlo k řádnému svolání shromáždění. Takové setkání neurčitého okruhu osob u piva ovšem zasedáním shromáždění není. (Nemohlo by jít ani o rozhodování mimo zasedání, jestliže o potřebě rozhodnout nebyli informováni všichni členové shromáždění v dostatečném předstihu, nebyl jim doručen návrh rozhodnutí, ani sdělena lhůta – k tomu viz podmínky vyjmenované v 2012/89/§1211/3). Pokud tyto osoby snad přijaly v té hospodě nějaké rozhodnutí, jsou jím vázány pouze mezi sebou navzájem. Rozhodnutí skupiny osob „mimo shromáždění“ nezavazuje ani právnickou osobu SVJ, ani všechny vlastníky jednotek, protože nejde o rozhodnutí nejvyššího orgánu právnické osoby SVJ. O takový zjevný exces zde ovšem nešlo a ani to nebylo tvrzeno.