Chyby soudců: 5 As 117/2012-75 Popletení soudci NSS
Už konstantně zde píšu, že někteří soudci jsou hlupáci v talárch,
pokud jde o porozumění obsahu a smyslu právního předpisu. Bohužel se to
týká i soudců NS (o tom jsem psal např. zde
a v tomto případě soudců NSS.
Jako odstrašující příklad jsem si vybral starší judikát 5 As 117/2012 – 75. Zejména proto, že někteří soudci podvádějí jako děti ve škole při testu z matematiky: opisují ze starších judikátů i s chybami, chovají se jako nemyslící hovada, namísto aby mysleli vlastní hlavou a respektovali právo. Tak se stane, že jeden totální nesmysl se šíří judikaturou stále dál jako neléčená rakovina.
Na počátku trochu jednoduché teorie: Jistě víte, že vlastnické právo je svým obsahem odlišné od užívacího práva. Vědí to už děti ve školce – že Jozífek nemůže vyměnit svou tříkolku za Karlíkovu koloběžku. Oba dva sice tyto předměty užívají na dětském hřišti, avšak nejsou jejich vlastníky – vlastnické právo náleží rodičům Jozífka a rodičům Karlíka.
Nikomu nečiní potíže rozeznat, že pan Novák je výlučným uživatelem automobilu, který má „na leasing“ – ale to neznamená, že by byl vlastníkem. Vlastníkem toho auta je leasingová společnost – ta ovšem zase nemá právo automobil užívat.
Obdobné je to při pronájmu bytu. Nájemce je výlučným uživatelem bytu, ktrý si pronajal – ale to neznamená, že by byl také vlastníkem. Vlastníkem bytu je samozřejmě někdo úplně jiný; je to osoba zapsaná v katastru – ta ovšem zase nemá právo byt užívat, dokud existuje platná nájemní smlouva.
My to víme, vy to víte taky. Je to přece tak prosté. Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Ludmila Valentová, JUDr. Jakub Camrda, Ph.D. a JUDr. Lenka Matyášova, Ph.D. toto nevěděli. Školácká chyba. A kdopak ví, zda jim to už konečně někdo po těch letch prozradil ?
O co tedy šlo?
Inu, šlo opět o tutéž jednoduchou otázku: Šlo jen o to rozeznat rozdíl mezi vlastníkem a uživatelem. Rozdíl mezi vlastnickým právem a užívacím právem. Soudci sice byli otitulovaní, ale hloupí. Nerozeznali to. S gustem shodili celkem správný a logický rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 08.02.2012, č. j. 31 A 101/2010 – 142, a nahradili jej vlastními bláboly.
Šlo o obsah prohlášení. O užívací právo k prostoru lodžie či balkonu. Soudci popletové však mudrovali tak, jako by řešili vlastnické právo k balkonu[2]. Budu ten jejich nesmysl citovat:
Z výše uvedeného pak vyplývá, že balkón v budově ve spoluvlastnictví vlastníků bytů, může být podle okolností spočívajících v účelu jeho užívání buď součástí společných částí domu ve vlastnictví vlastníků všech bytových jednotek (popřípadě ve vlastnictví vlastníků několika bytových jednotek), anebo může být ve vlastnictví vlastníka bytové jednotky jako příslušenství bytu. Jestliže ve smlouvě o převodu vlastnictví bytu a spoluvlastnického podílu k pozemku uzavřené mezi SBD a žalobkyní je předmětný balkón, přístupný pouze z bytu žalobkyně, vymezen jako součást převáděné jednotky, tvoří tak příslušenství bytu a spolu s převáděným bytem se tak stal vlastnictvím žalobkyně. Zdroj: rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 As 117/2012 – 75 ze dne 29.11.2013 |
Tento text – opsaný z jiného vadného judikátu NSS a recyklovaný do
tohoto rozsudku – je pozoruhodný tím, že ve dvou souvětích
obsahuje čtyři hrubky, čtyři totální právní
nesmysly.
☀ Tvrzení soudců č. 1: „… balkón v budově ve
spoluvlastnictví vlastníků bytů, může být podle okolností
spočívajících v účelu jeho užívání buď součástí společných
částí domu (…), anebo …“
☀ Můj komentář: Nesmysl. Ty „okolnosti
spočívající v účelu užívání“ nemají na věc žádný vliv[1].
Soudci jen opisovali pitomosti a spletli si pouhé užívací právo
s vlastnickým právem. Skutečnost, že kdosi užívá prázdný prostor
(např. balkon) výlučně (na základě obsahu prohlášení), nemá žádný
vliv na vlastnické vztahy. Ostatně prázdný prostor plný vzduchu vůbec
nelze vlastnit[2], nejde-li o jednu z místností bytu ! A balkon není nic
než právě jen prázdný prostor.
☀ Tvrzení soudců č. 2: „… anebo může být ve
vlastnictví vlastníka bytové jednotky jako příslušenství bytu.“
☀ Můj komentář: Soudci jsou popletové a ignorovali
zákon. Podle 1964/40/§121/2 platilo, že příslušenstvím bytu jsou
vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem
užívány. Tato definice popisuje pouze užívací právo. Vůbec se
nezabývá vlastnictvím. Je tedy nepravdivý závěr právních analfabetů
v talárech, že by z pouhého označení „příslušenství bytu“ bylo
snad možno usuzovat na osobu vlastníka tohoto příslušenství.
☀ Tvrzení soudců č. 3: „Jestliže ve smlouvě
o převodu vlastnictví bytu a spoluvlastnického podílu k pozemku uzavřené
mezi SBD a žalobkyní je předmětný balkón, přístupný pouze z bytu
žalobkyně, vymezen jako součást převáděné jednotky …“
☀ Můj komentář: Pak ovšem jde o absolutně neplatnou
část prohlášení ! Soud byl povinen k této absolutní neplatnosti
přihlédnout ex offo (z moci úřední). Podle ZoVB totiž pro jednotku(1994)
platí, že jednotkou je byt (1994/72/§2/b) a že byt se skládá
z místností (1994/72/§2/h). Balkon ovšem NENÍ místnost, proto je
vyloučeno označit jej za součást bytu, či dokonce za součást
jednotky. Soudci ovšem opět ukázkově zazmatkovali a nebyli schopni
rozpoznat, že tvrzení uvedené v prohlášení je absolutně neplatné –
jak pro rozpor se zákonem, tak i pro neurčitost[3].
☀ Tvrzení soudců č. 4: „… tvoří tak
příslušenství bytu a spolu s převáděným bytem se tak stal vlastnictvím
žalobkyně.“
☀ Můj komentář: Opět stejný školácký omyl !
Označení „příslušenství bytu“ neříká nic o vlastnictví tohoto
příslušenství. Cožpak si to nemohli přečíst v občanském zákoníku?
Šlo jen o jediný řádek (§ 121 odst. 2).
Chápu, že hloupí soudci nikdy nepřiznají své omyly. Že budou dokola a navěky opisovat tyto své nesmysly do dalších judikátů, protože právo ignorují a myslet neumějí. Ale bylo třeba abych toto napsal. Snad si toto některý ze soudců jednou přečte – a pochopí to, co my zde víme už dávno. Je to právní žumpa a soudcovská svévole. A víme to i bez titulů JUDr. a Ph.D.
Justitianus
Poznámka 1: Přečtěte si 2012/89/§1166/1/b/2. Najdete tam společné části vyhrazené k výlučnému užívání vlastníku určité jednotky. Vidíte, že to je naprosto běžné. Ani ZoVB předtím takové řešení nezakazoval; šlo přece o příslušenství bytu podle 1964/40/§121/2 a muselo to být samozřejmě uvedeno v prohlášení.
Poznámka 2: Balkon, lodžie či terasa nemůže být samostatným předmětem vlastnických vztahů už proto, že tento pojem není definován, nejde o věc, a neví se kde by měla být hranice. Jakési „vlastnictví“ šesti metrů krychlových vzduchu – to je s prominutím směšná píčovina.
Poznámka 3: Ostatně již rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 3109/2005 ze dne 28.02.2006 konstatoval, že věcí v právním smyslu nemůže být jakési „cosi“, není-li to vymezeno zcela určitě a srozumitelně. Pokud vím, nikdo nikdy nevymezil žádný balkon jako věc v materiálním smyslu. Balkon je buď stavební prvek fasády (obvodového pláště budovy), nebo je to prázdný otevřený prostor, u kterého nemá vůbec smysl uvažovat o nějakém vlastnictví.
JUSTINE POROZUMĚT PSANÉMU TEXTU SE UČÍ DĚTI JIŽ NA PRVNÍM STUPNI ZŠ Zákon č. 72/1994 Sb. § 5 písm. g) : g) společnými částmi domu části domu určené pro společné užívání, zejména základy, střecha, hlavní svislé a vodorovné konstrukce, vchody, schodiště, chodby, balkóny, terasy, prádelny, sušárny, kočárkárny, kotelny, komíny, výměníky tepla, rozvody tepla, rozvody teplé a studené vody, kanalizace, plynu, elektřiny, vzduchotechniky, výtahy, hromosvody, společné antény, a to i když jsou umístěny mimo dům; dále se za společné části domu považují PŘÍSLUŠENSTVÍ 1a) domu (například drobné stavby) a společná zařízení domu (například vybavení společné prádelny),
Odkaz 1a) starý o. z. 40/1994 Sb. § 121: (1) Příslušenstvím věci jsou věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. (2) Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány.
JUSTINE NEJDŘÍV SE NAUČ ČÍST, PRÁZDNÁ HLAVO
Ufoune, jsem upřímně rád, že jste zvládla porozumění psanému textu na úrovni prvního stupně ZŠ. Gratuluji Vám. (Jen drobná připomínka: co jste citovala je § 2 písm. g) ZoVB, nikoliv § 5.)
Pokud jste citovanou právní normu skutečně pochopila, pak mi tedy dáváte plně za pravdu. Děkuji. Jste na tom tedy mnohem lépe než soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Ludmila Valentová, JUDr. Jakub Camrda, Ph.D. a JUDr. Lenka Matyášova, Ph.D.. Ti nepochopili nic.
Nerozumím však proč jste zbytečně citovala definici příslušenství věci podle 1964/40/§121/1. Je dobře známo, že balkony, lodžie, terasy, kočárkárny, kolárny, prádelny nikdy nebyly a nejsou příslušenstvím nemovité věci (budovy). Jde nepochybně o součásti věci podle 1964/40/§120/1 a 2012/89/§505, neboť jde o „vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí“.
Součást následuje osud nemovité věci, v tomto případě osud bytového domu: je ve vlastnictví vlastníka domu jako společná část. Je tedy vyloučeno, aby ji vlastnil pouze jednotlivý vlastník jednotky[1]. Z tohoto hlediska bylo tedy třeba posoudit údajný nárok vlastníka bytu – šlo o nárok uživatele, nikoliv o (neexistující) nárok vlastníka (neexistující) samostatné věci.
Součást nemovité věci může samozřejmě zároveň být příslušenstvím bytu podle 1964/40/§121/2, jde-li o zařízení, místnost, nebo prostor vymezený dostatečně určitě a jednoznačně, a je-li to takto uvedeno v nájemní smlouvě k bytu[2], nebo v prohlášení(1994). To snad byl případ onoho balkonu, přístupného výlučně z bytu žalobce.
Justitianus
Poznámka 1: Existuje ještě jedna neobvyklá a málo užívaná možnost: Podle 1994/72/§4/2/c mohl původní vlastník v prohlášení určit společné části budovy, které budou společné vlastníkům jen některých jednotek. Tuto kuriozitu (takzvané „relativně společné části“) však Katastrální úřady odmítly uvádět na listech vlastnictví jednotek. Bylo by to tedy uvedeno jedině v prohlášení.
Poznámka 2: Takovým příslušenstvím bytu, předaným do užívání nájemce/nájemců, může být například kuchyňská linka, chladnička, sporák, etážový kotel, klimatizace; z prostorů to může být sušárna, místnost na uhlí, balkon, lodžie, terasa, sklepní koje, parkovací stání, atd. Nechápu proč desítky popletených soudců opakují od roku 2004 ten nesmysl, že „příslušenství bytu“ má mít nějakou spojitost s vlastnictvím.
Poslední komentáře