Nejjednodušší vyráběná okna jsou tvořena dvěma skly vzdálenými přibližně 4 cm od sebe. Takové okno využívá především tepelně izolačních vlastností vzduchu mezi skly. Suchý vzduch je velmi dobrým izolantem, má součinitel tepelné vodivosti = 0,024 W.m-1.K-1, a při uvažované tloušťce okna by byly jeho tepelné ztráty velmi nízké. Musíme počítat s vlhkostí vzduchu mezi skly, proto ve skutečnosti takové sklo vede mnohem více tepla než udává teoretická hodnota. Navíc dochází k také k přenosu tepla prouděním. Pokud je vzduchová mezera mezi skly široká, začíná zde vzduch cirkulovat – teplejší vzduch na jedné straně stoupá vzhůru a na druhé klesá dolů. To způsobuje, že teplo se přenáší z povrchu jednoho skla na druhé mnohem intenzivněji než při vedení tepla nepohyblivým vzduchem. Z tohoto důvodu nemá smysl vyrábět dvojitá okna s mezerou mezi skly větší než zmiňované 4 cm.

Jinou konstrukci využívá většina moderních oken, která se často lidově nazývají vakuovaná. Sám tento název je zavádějící, protože svádí k představě, že mezi skly těchto oken je pouze odčerpán vzduch. Vakuum mezi skly by sice bylo ideálním tepelným izolantem, ale atmosférický tlak na okno z obou stran by určitě žádné sklo neudrželo. Jde o okna s mezerou mezi skly silnou přibližně 0,5–1 cm, která je vyplněna jiným plynem než vzduchem, například argonem nebo kryptonem. Hlavní tepelně izolační účinek takového okna má pak právě hermeticky uzavřený plyn s ještě o něco lepšími izolačními vlastnostmi než suchý vzduch. Součinitel tepelné vodivosti argonu = 0,016 W.m-1.K-1.

Nejenom proto s vámi souhlasím. Mám s vakuovanými okny dobré zkušenosti. FrantaF