Sankce a vymáhání (jako následek nedbalosti či opomenutí)jsou (bohužel) vcelku jasné. I když by bylo logické, jejich výši „zastropovat“ vzhledem k charakteru činnosti i výši pobírané „odměny“. (viz ochrana proti „šmejdům“). Možná by bylo vhodné alespoň nějaké vymezení zakotvit i do stanov.
Teď mi jde spíše o smlouvy (rekonstrukce v řádech mil., úvěr)… Jestliže tedy hrozí, že na čl.výboru za škodu vzniklou špatně uzavřenou smlouvou se mohou vlastníci dožadovat náhrady (co je dobře či špatně uzavřená smlouva např. z hlediska dlouhodobých záruk? I dobře vybraná firma může zkrachovat nebo se nedomůžete nápravy – a může vzniknout škoda), pak by mělo být i legitimní to, že výbor může požadovat po vlastnících závazné vyjádření ke smlouvě dříve než dojde k podpisu ( tedy ať si tedy každý vlastník zaplatí právníka či poradce a smlouvu posoudí, zda uzavřít či ne …) a nést i riziko. Když jsme připravovali rekonstrukci, vytvořili rekonstrukční komisi, organizovali veřejné pracovní schůzky k projektu, výběru firem a návrhům smluv a pod., byly zpřesňovány cen. kalkulace, takže každý mohl vědět kolik to bude stát … proto také SVJ uzavřelo individuální smlouvy o uznání dluhu a spl.kal. pro splácející) Nedovedu si tedy představit, že by po tom všem mohl být někdo úspěšný se žalobou na základě § 159 (i když výkřiky, že to bylo předražené zaznívají dosud).