Dobrý den, plně Vás chápu. Ono se sice hezky radí, že na sousedku nemá co Váš manžel řvát a odkázat ji na jiného člena výboru, ale vím dost dobře, jaké to je. Někdo zazvoní u dveří a než se nadechne seřve Vás, jak malého parchanta, nepustí ke slovu a rozumné argumenty neplatí. Já už jen otevřu dveře, ihned řeknu, že nemám čas a ať mi hodí lísteček do schránky, co potřebují. Já se ozvu, až budu moct. Zavírám dveře, konec diskuse. Mám přeci nárok na soukromí.

Taky jsem předsedkyní, dávám dohromady dům, o který se nikdo léta nestaral. Taky po mě řvali – např kvůli tomu, že nikdo léta nevymáhal dluhy. Dluhy za období, kdy jsem v domě nebydlela a řvala po mě kvůli tomu členka tehdejšího výboru. Vtipné, že?

Po právní stránce Vám neporadím spíš psychologické. Mě se osvědčilo být nepříjemná. Bohužel, je to tak. Čím víc je člověk vstřícnější a milejší, tím víc si lidé dovolují. Vždy dojdu, věcně řeknu co a jak a konec diskuse. Ano nebo NE. Pokud ne, stane se tohle a tohle. Ale už nikoho nepřesvědčuji. A pokud někdo má chytré řeči, mile mu řeknu, že mu funkci ráda předám. Že skutečně o ní nestojím a dodám, že mám navíc odpovědnost ze zákona, vyřizuji tohle, tohle, tohle a že mu děkuji, převezme-li to ode mě. Navrhnu, že svolám schůzi, kde se nechám odvolat z výboru a že necháme zvolit jeho. Věřte mi, zabírá to 100%. Lidé moc rádi řvou, ale už mnohem méně se jim chce něco dělat;)