Pane Clever, souhlasím: vyhláška 372/2001 Sb. je zjevně nerozumná, pokud jde o rozdělení nákladů na ohřev vody.

Pevné dělení na 30% základní složky a 70% spotřební složky je nesmysl v rozporu s fyzikálními principy. Ve skutečnosti je základní složka prakticky konstantní bez ohledu na výši spotřeby teplé vody v domě. Základní složku platí vlastník jednotky jako MOŽNOST odebírat teplou vodu 24 hodin denně.

Ze základní složky se totiž kryjí ztráty tepla při nucené cirkulaci v potrubí a energie pro provoz cirkulačního čerpadla. Ztráty tepla závisí výhradně na průměru trubek, materiálu a tloušťce izolace trubek a na rozdílu mezi teplotou vody a vzduchu. Teplota vody je konstantně nastavena na (cca) 65°C, teplota vzduchu v instalační šachtě kolísá v průběhu roku zanedbatelně mezi 20°C a 24°C. Ztráty při cirkulaci nezávisí na rychlosti proudění v potrubí a jsou (zjednodušeně řečeno) nezávislé na objemu odebrané vody v domě. Viz http://vytapeni.tzb-info.cz/…veho-prurezu.

Problematikou se zabývá norma ČSN EN 15316–3–2, která uvádí princip výpočtu tepelných ztrát rozvodů a v příloze D výpočet ztrát tepla cirkulačním okruhem. Ministerští ouředníci při přípravě vyhlášky zjevně zapomněli na základy fyziky pro osmý ročník základních škol.

Pokud se někdo domnívá, že základní složka odpovídá fixním nákladům (fixed costs) při přípravě teplé vody (včetně amortizace či odpisů kotle, energií, pevných nákladů na provoz, kontroly a revize, atd.), pak ovšem platí totéž: fixní náklady jsou – už podle názvu – fixní (pevné) a nezávisí na variabilních nákladech (variable costs).

lake