Paní Šárko, jistěže by dlužník o byt pravděpodobně přišel, a povinnost splácet úvěr by přešla na nového vlastníka bytu, ale nepřešly by na něj dluhy původního vlastníka (dlužníka) již na splácení vzniklé do doby, než by dlužník o byt přišel, což může trvat léta. Stále jste mi neodpověděla na to, proč by SVJ mělo řešit otázku zajištění financování rekonstrukce, když si tuto otázku mohou vyřešit samotní vlastníci a nenastává pak situace, kdy by jedni ručili kromě za sebe také za ostatní členy SVJ, tj. za zcela cizí lidi. Zákon o vlastnictví bytů, z něhož je třeba vycházet, společný dům rozdělil na bytové jednotky a ty následně zprivatizoval, proč by se měl úvěr najednou zespolečenšťovat, když to vůbec není nutné? Tuto logiku mi prosím vysvětlete? Předchůdcem našeho dnešního SVJ bylo mnoho let SVJ bez právní subjektivity, čili defakto družstvo a předtím družstvo, jehož jsem byl členem. Při převodu bytu do mého vlastnictví ještě platil zákon o vlastnictví bytů, který pokud obsahoval pojem SVJ, tak ne v tom smyslu, v jakém ho známe dnes, po novelizacích zákona č.72/1992 Sb. Rozhodně v něm nebylo, že by SVJ bylo právnickou osobou, za jejíž závazky ručí členové veškerým svým majetkem. To by si u nás v domě byt nikdo převést do vlastnictví nenechal.