Paní Šárko 1, SVJ může řádně plnit své závazky, pokud své závazky vůči SVJ řádně plní vlastníci. Přispívat do fondu ze kterého SVJ hradí běžné závazky s rizikem, že někdo z ostatních vlastníků závazky plnit nebude, je skutečně to riziko, které je rozumné, přiměřené a víceméně nezbytné v domě s byty ve vlastnictví. Ale toto riziko podle mne nelze navyšovat o úvěry. Proč raději nereagujete na moji poznámku o tom, že si přece úvěr může vyjednat každý z vlastníků sám. Zde přece není třeba, abych v rámci SVJ ručil i za podíl na půjčce, který přísluší k vlastnictví zcela cizích bytů! Vím, že to tak i funguje tam kde jsou lidé slušní a mají smysl pro právo, přestože lze zákon obejít, menšinu převálcovat. To je mi jasné, že se to bankám půjčuje na ručení ze zákona. Kdyby ale každý vlastník (stojící o úvěr) sám za sebe musel podepsat částku podílu za kterou sám ručí, to by si to ještě řada z vlastníků mohla rozmyslet a z rekonstrukce i z úvěrového kšeftu by nebylo nic, že? Agitační řeči o výhodách a nevýhodách spoluvlastnictví jste si mohla odpustit, jejich informační i argumentační hodnota je nulová. Podruhé vám opakuji, že jsem se stal členem SVJ nedobrovolně, proti své vůli, neboť jsem měl byt ve vlastnictví dříve, než byl navržen a následně přijat zákon, který ze mne udělal automaticky a bez možnosti vyjádřit svoji vůli (byť třeba jen (ne)podpisem) člena SVJ. Podíl na společných částech domu (jak nesprávně uvádíte „na domě“), jsem vlastnil ještě před vznikem SVJ, v tomto směru se nezměnilo nic, co by stálo za povšimnutí. Také nevím, z čeho stále tak vytrvale usuzujete, že jsem koupil byt.