Paní Dvořáková,

takže Stavební úřad tvrdí, že stanovy jsou tou „smlouvou“, na jejímž základě SVJ prokazuje své právo být stavebníkem. Ouředník dokonce cituje ze stanov dvě věty, které jsou ovšem doslovně opsány z § 11 odst. 5 ZoVB. Avšak pozor: ve stanovách je vynechána klíčová třetí věta.

Zákon o vlastnictví bytů je právním dokumentem vyšší právní síly nežli stanovy. Stanovy nemohou být v rozporu se zákonem. ZoVB ve svém § 11 odst. 5 stanoví, že tříčtvrtinové hlasování uvnitř SVJ nesmí být použito v rozhodování podle jiných právních předpisů. Zákon příkladmo uvádí, se to vztahuje zejména na veřejnoprávní řízení podle stavebního zákona.

Uvedené ustanovení ZoVB je kogentní. To znamená, že se od něj nelze odchýlit ani stanovami, ani dohodou či smlouvou uzavřenou některými vlastníky jednotek. A už vůbec je vyloučeno obcházet zákon tak, jak to předvádí popletený úředník.

Jaký je zákonný postup vyplývá ze znění Stavebního zákona: (a) doložit smlouvu opravňující SBJ provést stavbu (b) doložit rozhodnutí shromáždění, že SVJ může být stavebníkem. Smlouva je právním úkonem. Jak činí vlastníci jednotek právní úkony je popsáno ustanovení § 12 ZoVB. Podle tohoto ustanovení k platnosti právního úkonu je nutný souhlas VŠECH vlastníků jednotek.

Ke stejnému závěru došel Nejvyšší správní soud v rozsudku Nejvyšší správní soud v rozsudku 7 As 14/2006. Cituji v úvodním příspěvku.

lake