Na stránku vstupuji jako nováček, díky obsáhlé diskusi se začínáme teprve orientovat. Naše družstvo se na převod bytů do vlastnictví začíná teprve připravovat, zatím ještě splácíme městu kupní cenu. Ve věci bytových balkonů, lodžií, komor apod. ve výhradním užívání jednoho bytu má za platnosti dané legislativy pravdu p. Matějka. Bojovníci za svatá práva společného vlastnictví jsou jaksi mimo. Nelze-li tedy s taxativním zařazením prostorů (ploch) tohoto druhu podle zákona „hnout“ a prohlásit je rovnou za součást jednotky (bytu) včetně započtení do její podlahové plochy, pak zřejmě nezbývá než po patřičném pojednání v Prohlášení vlastníka vést pro účely stanovení výše úhrad paralelní evidenci výměr bytů, kde prostory a plochy tohoto typu budou připočteny. Naopak by nás zajímalo, jakými argumenty obhájit před „nevlastníky“ těchto částí domu, že se do ploch pro účely úhrad do společného tzv. fondu oprav budou započítávat jen zčásti podílem např. 30 % nebo 50 %. Dostatečně již známe myšlení našich lidí – budou žádat na sousedech obdařených bohatějším příslušenstvím zápočet plochy v plné výši. Při výkladu pojmu společných prostor přesto přetrvává určitá pochybnost – § 2 odst. g) zákona 72/1994 Sb. definuje, že společnými částmi domu jsou části určené pro společné užívání; není zde přece jen nějaká dvojznačnost? Uvítali bychom k výše uvedeným otázkám bližší výklad.

M. Vondra