Soudím, že jediné dluhy, které "přejdou na nabyvatele jednotky" ve smyslu § 1122 odst. 2 jsou ty, které jsou zajištěny zástavním právem in rem zapsaným v katastru. V českém právu není žádný jiný způsob, jak dluh navázat na pouhé vlastnictví nemovitosti.

Je-li zástavním věřitelem SVJ, pak nepochybně ví zcela přesně jaká je výše dluhu (neboť je to uvedeno ve smlouvě o uznání dluhu nebo v rozhodnutí soudu); dále může ze svého účetnictví k danému datu zjistit jaká část dluhu byla již dlužníkem uhrazena.
Nespatřuji zde tedy problém s vyčíslením částky k určitému datu.

Návrh Občanského kodexu nepokrývá všechny případy, neboť se zabývá pouze pohledávkou "související se správou domu a pozemku" (která již je zajištěna jednotkou jako zástavou). Zcela mimo "oznamovací povinnost" tedy zůstávají například tyto částky:
(a) Dluh vlastníka vzniklý z jiného důvodu (např. z neuhrazení služeb, nebo z důvodu náhrady škody), zajištěný tímtéž způsobem - zástavou in rem ve prospěch SVJ.
(b) Závazek společenství (*) vyplývající z poskytnutých půjček a úvěrů - což vždy pro nabyvatele znamená dlouholeté splácení.

Poznámka:
(*) Návrh zákona stanoví, že vlastník odpovídá za DLUHY společenství (§ 1131 odst. 2 návrhu), nikoliv za jeho ZÁVAZKY jako je tomu nyní (§ 13 odst. 7 ZoVB).

lake