Pokud Váš účetní neúčtuje o přijatých zálohách a v souvislosti s tím o snižování závazků z předepsaných záloh, porušuje prokazatelně § 2 zákona o účetnictví, protože předmětem účetnictví je mimo jiné stav a pohyb majetku a závazků.

Něco takového si neumím představit.

Zřejmě se mýlíte a účetní účtuje jak má. Nemůže přece vynechat účtování o pohybu peněz. To by nebyl účetní, ale diletant.

To, že je Vám sdělován zůstatek záloh na správu jako rozdíl mezi předepsanými zálohami a čerpáním, je v pořádku. Jen se ještě musí připočítat počáteční stav, tj. nevyčerpaný zůstatek z minulého roku.

Údaje o konečném zůstatku záloh na správu bývají ve většině SVJ na účtu záloh – 324-xxx krátkodobých, 955-xxx dlouhodobých, případě na obou těchto účtech.

Postup zjišťování zůstatku záloh z předepsaných záloh je tedy účetně správný, ale jde-li o jedinou poskytovanou informaci o zálohách, není úplná.

Aby byla úplná, musí účetní dodat další informaci, a sice o zůstatku pohledávek z předepsaných záloh, tj. o rozdílu mezi předepsanými a uhrazenými zálohami. U většiny SVJ je to zůstatek účtu 311, na kterém jsou účtovány předpisy a úhrady záloh.

Disponibilní prostředky záloh na správu zjistíte, když dáte obě výše uvedené informace dohromady.

Vzorové stanovy č. 322/2000 Sb. předepisovaly vedení účetnictví s odděleným účtováním na jednotlivé vlastníky. To však byl pro řadu velkých externých správců (realitních kanceláří a bytových družstev) nadlidský úkol, proto byla tato povinnost v novějších vzorových stanovách č. 371/2004 vynechána. Možná by stálo za to, podívat se, ze kterých stanov jste opisovali a podle toho se domáhat svých práv na informace.

N. Klainová