• „Východiskem je, že zálohy na služby jsou zúčtovatelné a jsou určeny na úhradu služeb toho kterého vlastníka.“

To je snad samozřejmé, že zálohy vlastníka se zúčtovávají proti jeho nákladům a žádným jiným.

• „Na nic jiného je nelze použít, tj. zejémna z nich nelze hradit služby jiných vlastníků, byť by měli nedoplatky.“

Zde by mě zajímalo technické (reálné) provedení. Zaprvé dodavatelé fakturují měsíčně nebo kvartálně za celý dům a není tedy možno určit, v jakém podílu jsou ve faktuře zahrnuty náklady neplatiče (dělat měsíčně odečty?). Zadruhé Vy tedy navrhujete zaplatit fakturu dodavateli pouze částečně za platící vlastníky? A očekáváte, že zbytek si bude dodavatel vymáhat proti neplatiči a ne proti SVJ?

• „Jednou z možností je přerušit dodávku těch služeb, kde je to technicky proveditelné.“

Technicky proveditelné to není, jde o průchozí stoupačky.

• „Tady je třeba už při plánování stoupaček apod. na tuto eventualitu pomýšlet.“

Jste to měla našemu socialistickému státu poradit v roce 1973.

• „Další možnosti zde již byly popsány, od mírných až po § 14 ZoVB.“

Jak již jsem psala, soud se už táhne roky.

Dále bych chtěla podotknout, že veškeré prostředky uložené na účtě SVJ jsou krátkodobými nebo dlouhodobými zálohami od vlastníků; SVJ vlastní prostředky nemá. Z tohoto titulu je jasné, že pokud existuje neplatič a jsou hrazeny faktury dodavatelů v plné výši (a jinak to nejde, neboť by bylo v průseru SVJ a ne neplatič), jsou tyto faktury hrazeny ze záloh ostatních vlastníků.

Takže v účetní a evidenční rovině narůstají řádně platícím vlastníkům přeplatky a neplatiči nedoplatky; ve faktické rovině ale SVJ (potažmo platící vlastníci) stojí před rozhodnutím, zda hradit vyšší zálohy a dočasně si nevyplácet přeplatky, nebo se sami stát neplatiči vůči dodavatelům. Většinou vítězí první možnost s tím, že se vše zpětně vyrovná po rozhodnutí soudu a vysněném exekučním prodeji bytu normálnímu (zálohy hradícímu) vlastníkovi.