Nejvyšší soud ČR se k této problamatice vyjádřil v rozhodnutí sp.zn. 28 Cdo 1253/2006, když senát JUDr.Davida zaujal právní názor, že „za "dohodu“ předpokládanou zákonem (15 odst. 1 zák. č. 72/1994 Sb.) tu je třeba považovat i usnesení shromáždění společenství vlastníků, přijaté na základě zákonem upraveného a řádně použitého mechanismu hlasování (k hlasu vlastníka jednotky viz zejména § 11 odst. 3 citovaného zákona). Jiný (zvlášť vyjádřený) projev shody vůle vlastníků jednotek není při spoluvlastnickém vztahu nezbytný. Tomuto výkladu odpovídá i závěr Ústavního soudu, podle něhož je hlasování vlastníků jednotek podle § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů projevem vzájemného vztahu mezi spoluvlastníky (nález ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 646/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 36, č. 49).“

Naproti tomu senát JUDr. Spáčila v rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 2038/2008 (jde judikát publikovaný) konstatoval, že „ze znění zákona jasně vyplývá, že příspěvek na náklady spojené se správou domu a pozemku nesou vlastníci jednotek poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§ 8 odst. 2), nedohodnou-li se jinak. Jde o dispozitivní ustanovení, jehož aplikaci může vyloučit jen shodná vůle všech vlastníků jednotek. Na rozhodování o poměru výše příspěvků jednotlivých vlastníků jednotek na náklady spojené se správou domu a pozemku tak nelze použít úpravu uvedenou v § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů; tedy neplatí pravidlo, že při hlasování je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech domu (§ 8 odst. 2) (…). Naopak platí, že pokud se všichni vlastníci jednotek nedohodnou jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu.“