Pokud se budeme bavit o elektronických indikátorech, tak i jednočidlový má letní a zimí provoz, takže tam nic nehrozí.

Ale rád bych se pozastavil nad těmi dvojčidlovými. Jsem v oboru už nějaký čas, ale nejsem jediný kdo nechápe jejich výhodu. Jak vůbec někdo může tvrdit, že jeden centimetr od topného tělesa mohu měřit teplotu místnosti? Co závěs, záclona, ručník, stůl, fíkus, kanape, pes… To jsou všechno věci, které mohou ovlivnit bezprostřední teplotu okolí indikátoru. Jak mohu údaj který je takto snadno ovlivnitelný uživatelem (a to oběma směry) vůbec použít ke stanovení úhrady? Zkuste z nějakého výrobce dostat konkrétní údaje o tom, co toto druhé čidlo měří a jak to ovlivňuje náměr indikátoru. Akorát samé mlžení a plky (možná to tedy jen tají přede mnou, jakožto konkurencí a všichni ostatní to chápou a vědí).

Konečně tato debata začíná být přínosná. Tedy proč vznikají tak blbé náměry (primárně u indikátorů s technickou normou) a jak to může korigovat vyhláška.

K mojí poznámce:
náměr 100 * koeficient 1.5 = 150 přepočtených dílků
náměr 0 * koeficient 1.5 = 0 přepočtených dílků
tedy část náměrů koriguji a část ne.

Bohužel nulový náměr nerovná se nulová spotřeba tepla (i jen díky spouštěcí teplotě)

Petr Patočka VIPA CZ s.r.o.