Podle původního příspěvku („neměli jsme to ve stanovách, teď už to tam máme“ nebo tak nějak to bylo) bych řekla, že soud vycházel z prohlášení vlastníka, kde bývá obvykle stanoveno pouze to, že na správu vlastníci přispívají podle svého spoluvl. podílu (v souladu se ZoVB). Může tam být uvedeno také to, že náklady na správu zahrnují … náklady na vodné a stočné, náklady na ostatní energie… (to je citace z našeho prohlášení; svůj názor na zbytečné diskuse o tom, co jsou náklady na správu a co na služby už nebudu opakovat). A pokud zmíněné SVJ nemělo ve stanovách ani v jiném usnesení stanoveno jinak, tak soud zřejmě přihlédl k pravděpodobné námitce žalovaného, že náklady mají být rozúčtovány podle spoluvl. podílu. My jsme si např. hned po vzniku našeho SVJ přijali „pravidla pro rozúčtování nákladů“ (to je jednodušší než měnit prohlášení vlastníka) a v nich máme stanoveno, že náklady na vodu a teplo rozúčtováváme podle výše uvedené vyhlášky. Co se týká souladu s legislativou EU, tak pokud se nemýlím diskuse se vede pouze v souvislosti s přepočítávacími koeficienty, jinak vyhláška stanoví účtování podle skutečné spotřeby, jak to požaduje EU. Stanovení náhradních metod bych nepovažovala za závadu, v případě nefunkčnosti měřičů je to nutné. Šárka