Osobně považuji za zřetelné, že zákonodárce takto stanoveným pravidlem chrání stranu, u níž je pravděpodobné, že je (nejen) ekonomicky slabší. Jedinec v domácnosti s jediným příjmem má vyšší náklady spojené s jejím provozem a měl by mít šanci si dobrovolně „ujednat“, že hodlá sponzorovat domácnosti vícečlenné s více příjmy. Pro některé správce se sice při účtování podle počtu osob stává z elementární úlohy matematický rébus a, řekněme si na rovinu, že proto prosazují rozúčtování podle počtu jednotek, což ve mně evokuje vzpomínku na „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“.

Jinak souhlas s P_V.