Radko, potvrzuje se, že (stejně jako pan Pavel) používáte pojmy, jejichž význam zkreslujete. Rád vysvětlím. Ale mohla jste si to zjistit sama, není to žádná raketová věda.
| NÁJEM spočívá v tom, že pronajímatel přenechává nájemní
smlouvou nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit
za to pronajímateli nájemné. Viz § 2201 a následující. Podle § 9 ZDP platí, že příjmy z nájmu, pokud nejde o příjmy uvedené v § 6 až 8, jsou příjmy z nájmu nemovitých věcí nebo bytů. Z uvedeného plyne, že i příjem z nájmu bytu neužívaného nájemcem k bydlení je příjmem podle § 9, není-li byt zařazen v obchodním majetku pronajímatele.. |
| NÁJEM BYTU spočívá v tom, že pronajímatel přenechává
nájemní smlouvou nájemci byt (nebo část bytu) k dočasnému užívání a
nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Jde o speciální
případ nájmu, při kterém nájemce užívá byt k zajištění bytových
potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti. S nájmem bytu mohou být nájemci poskytovány pouze voda/plyn/elektřina/internet a dále služby podle zákona č. 67/2013 Sb.. |
| UBYTOVÁNÍ je jeden z mnoha možných způsobů jakým nájemce
užívá přenechaný byt (či jiný obytný prostor), pokud jej neužívá
k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho
domácnosti. Citoval jsem to zde, je to rozlišeno v § 2235; číst jistě
umíte. Při nájmu bytu k ubytování či jinému krátkodobému účelu se použijí obecná ustanovení NOZ o nájmu nemovitých věcí, nikoliv speciální ustanovení o nájmu bytu. Daňový režim podle § 9 ZDP zůstává samozřejmě zachován. Podle § 3 odst. 3 živnostenského zákona platí, že živností NENÍ pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Při tom se nerozlišuje k jakému účelu je byt pronajat. |
| POSKYTOVÁNÍ UBYTOVACÍCH SLUŽEB je obsahem živnosti volné
„Ubytovací služby“, viz živnostenský zákon. Definice: Poskytování
ubytování ve všech ubytovacích zařízeních (například hotel, motel,
kemp, ubytovna) a v bytových domech, rodinných domech nebo ve stavbách pro
rodinnou rekreaci. V případě ubytování v bytových domech, rodinných
domech nebo ve stavbách pro rodinnou rekreaci s kapacitou do 10 lůžek
(včetně přistýlek) podávání snídaní ubytovaným hostům. Při poskytování ubytovacích služeb je podnikatel/živnostník povinen sjednávat spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a násl. občanského zákoníku. K tomu viz § 1837 písm. (j) NOZ. Nejde o obecný nájem nemovité věci či její části (§ 2201 a následující), ani o speciální případ nájmu bytu (§ 2235 a následující). |
Upozorňuji, že v různých materiálech se dočtete lživé a zavádějící informace, které celou problematiku spíše zamlžují:
- Není pravda, že by rozdíl mezi pronajímáním a poskytováním ubytovacích služeb snad spočíval v „krátkodobosti“ či „dlouhodobosti“ právního vztahu. NOZ nic takového nestanoví. ZDP nic takového nestanoví. I kdybyste pronajímala byt po týdnech, půjde o nájem, nikoliv o ubytovací služby podle živnostenského zákona.
- Není pravda, že by rozdíl mezi pronajímáním a poskytováním ubytovacích služeb spočíval v tom jak často přicházejí platby na účet pronajímatele. I kdybyste s nájemcem sjednala že bude hradit každý den 1/365 ročního nájemného, půjde o stále o nájem, nikoliv o ubytovací služby podle živnostenského zákona.
- Není pravdou, že by účelem nájmu bytu smělo být pouze a jedině uspokojování bytové potřeby nájemce a osob s ním v bytě žijících. Tuto zřejmou pitomost tvrdil Městský soud (Hejtmánek, Treschlová, Kadaňová). Ti to pouze opsali odjinud a neurčitě se zaštítili obecným odkazem na Ústavní soud, viz odstavec č. 26 rozsudku.
- Není pravdou, že by užívání bytu nájemcem k účelu ubytování mělo automaticky znamenat že se zdaňuje podle § 7. Tuto naprostou pitomost tvrdil Finanční úřad pro hlavní město Prahu (viz odstavec 11 rozsudku). Soudci tento nesmysl přijali bez vlastní mozkové činnosti.
Ani soustavné pronajímání bytu k ubytování za účelem dosažení zisku obecně nespadá pod § 7. Není-li byt zařazen do obchodního majetku pronajímatele, ani nejde o volnou živnost „ubytovací služby“, pak jde nepochybně o příjem z nájmu podle § 9 odst. 1 písm. a) ZDP. Pronajímatel je v takovém případě POVINEN danit své příjmy právě takto, což mu ukládá zákon výslovně.
Žalobkyně měla ovšem smůlu, protože poskytování ubytovacích služeb přes Airbnb a obdobné platformy je Ministerstvem financí zařazováno pod „ubytovací služby“ (živnost volná podle § 25 odst. 2 živnostenského zákona), nikoliv pod (prostý) nájem. Tedy jde o podnikání a sjednávají se spotřebitelské smlouvy podle NOZ. Daní se podle § 7 ZDP.
Obdobně by se pod § 7 ZDP zařadily různé rekreační pobyty a wellness pobyty spojené s užíváním bytu, jestliže jsou svázány s dašími službami nad rámec zákona č. 67/2013 Sb. (např. poskytování ložního prádla, ručníků, hygienických potřeb, pravidelný úklid v bytě, doprava, stravování, případně rehabilitační, rekondiční či lázeňské služby nabízené spolu s pobytem, atd.).
Justitianus
Poznámka: Tento rozsudek (6 Af 20/2020) je sice v konečném rozhodnutí správný, ale argumentace soudu je zoufale zmatečná, dílem protizákonná, dílem naprosto irelevantní. Tento případ naléhavě ukazuje, proč je Česká republika právní žumpou, a proč každý soud je sázkou do loterie. Soudy sekají naprosté nesmysly a protiprávní tvrzení jako na běžícím pásu. Jiné soudy to pak z lenosti opisují stále dokola. A hle – ústavní soud to pak označí za „konstantní judikaturu“ a odmítne se věcí zabývat.
Poslední komentáře