Zdůvodnění Ústavního soudu obsahuje samé lži.

• ÚS tvrdí: " Úkolem Ústavního soudu je zásadně řešit vztahy, v nichž vystupuje jednotlivec vůči státu."

Však právě o to šlo v tomto případě: jednotivec vystupuje vůči státu! Soudní moc je jednou ze tří složek státní moci. Stěžovatel namítal, že státní moc mu upřela jeho základní právo – právo na spravedlivý proces. Není nic důležitějšího pro Ústavní soud než toto.

• ÚS tvrdí: „Ústavní soud odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež nejsou vysoké. Tím zároveň zajišťuje, že se bude moci plně soustředit na plnění své úlohy v rámci ústavního pořádku.“

To jsou zase kecy… Například ústavní stížnost prezidenta republiky proti znění Lex Babiš ležela na Ústavním soudu celé tři roky, než se uráčili o ní rozhodnout. Pokud si tedy takto představují „soustředění na plnění své úlohy v rámci ústavního pořádku“, pak potěš pánbůh. Kdyby šlo o úředníky, už dávno by je nadřízený vyhodil.

• ÚS tvrdí: „Řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by totiž bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod.“

Z tohoto tvrzení mám neodbytný pocit, že soudci Ústavního soudu jsou blbci v talárech. Kdyby stížnost neodmítli vyřešit, odpadly by pak další desítky budoucích stížností obdobného druhu: každý žalobce, advokát i soudce si totiž může přečíst jak v obdobném případě judikoval Ústavní soud – a zařídí se podle toho. Odmítáním řešit tyto vzorové případy si Ústavní soud přidělává práci do budoucna. A přidělává tím práci i obecným soudům.

Je to jako s tím hloupým sedlákem Jírou, který štípal hromadu dřeva tupou sekerou. A když mu říkali, aby si ji nabrousil, odpovídal: „To nejde, na to teď nemám čas. Musím napřed naštípat to dřevo, a jak vidíte, jde to strašně pomalu.“ Očekával bych, že soudci Ústavního soudu budou mít víc rozumu než hloupý sedlák Jíra. Ale vlastně – proč se divím. Jedním z ústavních soudců je JUDr. Ludvík David, který proslul tím, že judikoval, že „dohoda“ v SVJ rovná se přehlasování menšiny většinou. Takové skvělé soudce máme na Ústavním soudu.

Ústavní soud ČSR a zelenina za korunu

Z první republiky existuje judikát Ústavního soudu, ve kterém ÚS řešil problém s prodejem zeleniny do polévky v ceně 1 Kč. Hospodyně totiž byla nucena koupit si u řezníka maso, teprve pak byl ochoten jí k tomu prodat balíček zeleniny za korunu. Dala to k soudu, protože prodejce nemůže podmiňovat nákup jednoho zboží nákupem jiného zboží. Ta hospodyně svou věc u Ústavního soudu vyhrála. A Ústavní soud tenkrát neremcal, že jde o bagatelní částku. Ani nedržkovali, že se musí soustředit na „plnění své úlohy v rámci ústavního pořádku“. Prostě plnili svůj úkol střežit právo a odstraňovat chyby v judikatuře nižších soudů.

Věřím, že částka 17240 Kč je pro ústavní soudce (subjektivně) bagatelní – při jejich platech 122200 Kč měsíčně… Ale rozdíl mezi právem a bezprávím se v právním státě neměří na koruny! Současný přezíravý postoj Ústavního soudu je povýšenecké elitářství a pohrdání právem.

Justitianus