Pane Hofmane,

pokud jste si všiml, prezident České republiky je osoba fyzická a jako osoba fyzická také právně jedná. Neexistuje žádná překážka k tomu, abychom písemný projev prezidentovy vůle vyložili běžnými metodami výkladu právních jednání.

Zcela jistě se mýlíte, když naznačujete, že starší judikatura o výkladu právních jednání není použitelná po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.

Naprosto s Vámi souhlasím ohledně patnáctidenní lhůty, která musí napřed marně uplynout, aby bylo postaveno najisto, která ze tří možností nastala:

1. prezident vrátil zákon sněmovně (laicky řečeno"vetoval" jej), nebo
2. prezident zákon podepsal, nebo
3. president zůstal nečinný až do konce patnáctidenní lhů­ty.

Prezident před uplynutím patnáctidenní lhůty zákon vrátil (s jednoznačným vyjádřením „zákon Vám vracím“), tedy jej bezpochyby „vetoval“. Předseda Poslanecké sněmovny hrubým způsobem porušil ústavu, když o vráceném zákonu nedal znovu hlasovat, nýbrž protiprávně dal pokyn k publikování neschváleného zákona ve Sbírce zákonů.

Víme, že prezident dodatečně oznámil, že zákon nevrátil a že zákon pouze „nepodepsal“. Můžeme si myslet o Zemanových duševních schopnostech cokoliv, ale jen těžko by mohl někdo po tomto oznámení oponovat tomuto sdělení hlavy státu.

Ten, kdo dvakrát prokázal totální neznalost Ústavy je předseda poslanecké sněmovny. Jakmile obdržel dopis se slovem „vracím“, měl konat v souladu s Ústavou. A jestliže prezident se ozval že zákon pouze nepodepsal, znamená to že žádnou svou vůli (dosud) nevyjádřil. Bylo tedy povinností předsedy sněmovny čekat na marné uplynutí patnáctidenní lhůty, kterou předepisuje ústava. Zeman jej svým veletočem zachránil před blamáží.

Z tohoto případu vidíme, jak neschopní jsou dva nejvyšší ústavní činitelé. Dokonce ani Ústavu si nepřečetli. Ovšem hned se vyrojila hromada „ústavních“ právníků – přisralbotků, kteří Zemanovo jednoznačné veto byli schopni vykládat zcela opačně.

Justitianus