V první řadě se všem omlouvám za překlepy v číslech. Mám novou klávesnici, takže pardon. Dám si už pozor.

Správně mělo být uvedeno: Nepochopil jste text § 121 „starého“ občanského zákoníku 40/1964 Sb.. Použil jste nesprávné označení „příslušenství bytu“, namísto správného „součást jednotky“.

Ještě to tedy vyložím znovu. Příslušenstvím bytu podle § 121 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. se rozumělo něco, co nemělo žádnou spojitost s vlastnictvím bytu/jednotky. Často se jednalo o společné příslušenství – pavlače, sušárny, prádelny, kočárkárby atd. Nebo šlo o přidělený prostor (kóji) ve společném sklepě.

V prohlášeních podle zákona č. 89/2012 Sb. by se také nemělo hovořit o „příslušenství bytu“, protože byt není věc! Věcí v právním smyslu je pouze jednotka. Místnost patřící k bytu je tedy součástí jednotky, nikoliv pouhým „příslušenstvím“ bytu. To by zase mohlo označovat společnou místnost.

Sám vidíte, že ve vašem prohlášení je nejednoznačné. Tvrdíte, že jako „příslušenství bytu“ jsou uvedeny komora a sklep – ale v definici Vaší jednotky je uveden pouze sklep. Komora je tedy společná místnost, kterou máte pouze v užívání? Toto se zde snažím vysvětlit: pojem „příslušenství bytu“ je neurčitý, nejednoznačný a neříká nic o vlastnictví toho „příslušenství“.

Sklepní místnost může být podle prohlášení buď součástí bytu, nebo společnou místností ve výlučném užívání vlastníka bytu, nebo společnou místností ve společném užívání. Pojem „příslušenství bytu“ se může použít na všechny tři právní režimy. Toto neurčité označení Vám tedy o skutečném vlastníkovi té místnosti neřekne naprosto nic.

Justitianus

Prohlásit že místnost je „příslušenstvím bytu“ je stejně neurčité jako říci že Franta „jezdí se Škodou Octavia“. Je to auto v jeho vlastnictví? Nebo patří jeho otci? Nebo jeho partnerce? Nebo je v majetku leasingové společnosti? Nebo jde o vůz v majetku Frantova zaměstnavatele?