Směrnice má vést ke snížení energetické náročnosti.

Je předpoklad, že pokud bude jednotlivec platit pouze co skutečně (měřitelně) spotřebuje, bude šetřit. A naopak, pokud bez ohledu na spotřebu bude platit plus minus stejně, moc šetřit nebude.

Proto se domnívám, že ustanovení o rozpočítávání tepla a TUV částečně i pomocí m2, není v souladu s „duchem“ směrnice. Závislosti m2 a nákladů na spotřebu TUV příliš nerozumím.

Ustanovení o maximální „spravedlivé“ spotřebě 140%, bez ohledu na spotřebu naměřenou, je také pěkně vypečené.

Proto bych se nedivil, že by soud rozhodl, že vyhláška je v rozporu se Směrnicí (tzv. přímý účinek Směrnice, kterou neschopná členská země neimplementovala do národního předpisu) a že by se mělo rozpočítávat pouze co je naměřeno.

Ale Pavlína, pokud jsem rozuměl dobře, píše o tom, že soudce rozhodl, že se má rozpočítávat podle m2. A to není, podle mého názoru, v souladu se ZoVB, vyhláškou ani se Směrnicí. Při stavu českého soudnictví se ale nedivím jakémukoliv rozsudku. :-))

Hezký den!

Pavel