Ale naprosto s Vámi nesouhlasím ohledně skutečnosti, zda se v minulosti vyslovený souhlas týká také všeho do budoucnosti.

Důvodem pro mě je konstatní judikatura, která například ohledně v minulosti konkludentní dohody o užívání společné nemovitosti nad rámec vlastnických poměrů bezúplatně v rozporu s podíly na nemovitosti říká, že tato není platná do budoucnosti a že nově nesouhlasející vlastník může namítat svůj nesouhlas a domáhat se jiného uspořádání.

Nevidím důvod, proč by vlastník v SVJ měl být o toto právo ochuzen.

Dále totéž platí pro dědice, kteří se opět mohou domáhat jiné úpravy vztahů a užívání nemovitosti.

Zde opět nevidím důvod, proč by nový vlastník měl být o tato práva krácen.

No a v podobném duchu hovoří i NOZ, který dává vlastníkovi nástroj domáhat se opravy prohlášení vlastníka a dále řeší otázku změny poměrů. Proč by to dělal, pokud by prohlášení mělo být dle vás nepřekročitelné, protože přeci v čase jeho vzniku bylo vůlí všech?

A v neposlední řadě platí, že vy říkáte, že v zájmu právní jistoty se má vycházet z prohlášení vlastníka až do momentu, kdy existuje 100 procentní souhlas s jeho změnou. Kdežto já říkám, že právní jistota nemá přednost před vlastnických právem onoho menšinového vlastníka.

No a také mi dává za pravdu ústavní soud, že prohlášení nemůže obsahovat cokoliv v rozporu se skutečným užíváním a stavebním určením. Což vy neustále ignorujete a vymýšlíte nesmysly, jak umožnit platnost nepravdivých částí prohlášení.

A jako poslední argument zopakuji, že dispozivita 1180 nemá přednost před kogentním 1175. Jak tedy chcete upravit přispívání odlišně od výchozího stavu, abyste neporušil 1175?