A já tady opakovaně vysvětluji, že ta míra dispozivity ve skutečnosti není moc veliká, že ustanovení je v důsledku vlastně kogentní.
Z jednoduchého důvodu, který i Vy sám uvádíte.
| [D]obrým mravům odpovídá, že se nelze odchýlit od zákonných ustanovení chránících slabší stranu, veřejnému pořádku např. pravidlo, že ujednání stran nezasahuje právní postavení třetí osoby a nemění její oprávnění nebo povinnosti. |
Takže se od ujednání 1180 o míře přispívání na společnou věc nelze odchýlit v neprospěch menšinového vlastníka bez jeho souhlasu. A to ani do budoucnosti, neboť není možné, aby v momentě rozdělování domu prohlášením vlastníka jediný vlastník stanovil pravidla, která by v budoucnosti nutila menšinového vlastníka pro něj už nezrušitelným způsobem platit více, než odpovídá jeho podílu. Toto by bylo v rozporu s dobrými mravy a také by konzervace podobného nespravedlivého pravidla porušovala vlastnické právo.
Dále musí míra odchýlení respektovat kogentní ustanovení 1175, které jasně říká, že výlučně užívanou společnou část udržuje její výlučný uživatel na své náklady.
A v neposlední řadě platí, že prohlášení vlastníka nemůže být nepravdivé, musí tedy respektovat skutečné užívání domu a skutečné stavební určení jednotlivých částí domu dle judikatury ÚS.
Poslední komentáře