Jinak pokud by je mělo, jde absenci atestů nahradit následným otestováním vodoměrů viz 26 Cdo 4203/2011.

Takže čistě teoreticky by mělo platit, že bez provedení těchto testů by SVJ nemělo unést důkazní břemeno, nicméně jak uvedl MS v původním rozsudku, tak místo logického, SVJ žaluje, SVJ musí dokázat, že má vyúčtování řádná, tak se soud choval klasicky dle popisu: „Čeští soudci nesoudí a když už soudí, dělají advokáty silnější straně…“, neboť místo aby požadovali důkaz řádnosti po SVJ, tak chtěli po žalovaném, aby prokázal opak.

„Nepřisvědčil námitce žalované, že vodoměry bez platného ověření ve svém součtu neměří správně a že by tuto skutečnost měl žalobce vyvracet, neboť by tím docházelo k nepřijatelnému přenesení důkazního břemene na žalobce.“

Takže absence vodoměrů pro jejich otestování může dle soudců klidně uškodit i žalovanému. Tedy pokud uspěje znovu u NS.

Každopádně držím palce.

A zároveň se tak trochu obávám, že NS napodruhé nevyhoví. Protože souhlasím s anon1234_, že NS zrušil rozsudek MS, protože drží svou judikaturu, že usnesení SVJ nelze přezkoumat jinde, než v řízení dle § 1209. Takže se teď klidně může stát, že NS rozhodne, že rozhodnutí MS má možná i nějaké procesní vady, ale vzhledem k závěru OS, že vyúčtování je řádné a žalovaný neprokázal opak, tak ty procesní vady nejsou významné a k bezdůvodnému obohacení nedošlo a tím pádem rozhodnutí platí mimo jiné s tím, že žalovaná namítá nikoliv právní, ale skutkové posouzení což je u NS nepřípustné. Ono totiž pokud by původně NS vyhověl, protože by vyúčtování nepovažoval za řádná, tak by odůvodnění vypadalo jinak a také by rušil i rozsudek OS a nejen MS. Nelze tedy vyloučit, že i NS má vyúčtování za řádná, neboť jsou provedena v souladu s usnesením SVJ, provést je dle vodoměrů, byť prošlých (a SVJ může stanovit způsob rozúčtování). A protože teď už neběží řízení o platnosti/ne­platnosti tohoto usnesení, tak už neplatí, že nelze opřít rozúčtování o toto platné usnesení, jak se pokoušeli minule.

Také tam už minule NS konstatoval: „Dovolatelka dále vytýkala odvolacímu soudu, že neprovedl dokazování ke správnosti vyúčtování a nevypořádal se se všemi jejími námitkami, tedy že řízení je postiženo vadami. Existenci tvrzených vad však dovolací soud nezjistil. Odvolací soud pokládal za správný názor soudu prvního stupně, že v dané věci je namístě aplikovat vyhlášku č. 372/2001 Sb. a odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž v souladu s § 157 odst. 1, 2 o. s. ř. podrobně popsal, jaké důkazy provedl, jak je hodnotil a jaké skutkové i právní závěry učinil. Nelze proto hovořit o tom, že se námitkami žalované nezabýval.“

Uznávám, tato má obava je dána i tím, za jak neschopné soudce NS mám a jakou nesmyslnou judikaturu vyprodukovali v minulosti (podvod v zápisu shromáždění je OK, absence usnášeníschopnosti je OK, nedodržení stanov je OK, nedodržení zákona je OK ad "důležitý důvod, což vše je v právním státě naprostým nesmyslem, protože nesoulad se zákonem, tím spíše s vyšší právní normou, nesoulad se stanovami či nulitu usnesení nelze ignorovat odepřením práva na soudní přezkum).

Pokud by NS přikládal odstavci: „Lze přisvědčit dovolatelce, že rozhodnutí shromáždění o schválení vyúčtování nezbavuje společenství povinnosti prokázat výši pohledávky za jednotlivými vlastníky jednotek. Shromáždění vlastníků není oprávněno rozhodovat o schválení vyúčtování (o jeho souladu s právními předpisy), a jeho rozhodnutí proto nemůže zhojit případné nedostatky a způsobit splatnost vyúčtování.“ stejný význam jako Vy, budu nesmírně rád a budu NS velmi příjemně překvapen. Ale opravdu se bojím, aby to neviděli jako „schválení vyúčtování nemůže zhojit nedostatky, nicméně schválení způsobu v rozporu se zákonem možné je…“. Ostatně i NS tam už minule psal o usnesení OS „Jeho závěry tudíž citované judikatuře v konečném důsledku odpovídají.“. A NS také už usnesení shromáždění v rozporu se zákonem ponechal v platnosti několik. Uvidíme.