Děkuji za doplnění informací, staví celý příběh do úplně jiného světla. Proto jsem se zmiňoval, že je důležité znát i podrobnosti sporu, aby si člověk si mohl udělat pravdivý obrázek a poučit se ze sporu. Nicméně ani tak nevidím přínos v tom, že žalobci se sporem pokračovali až k ÚS, který správně (i v podobných případech) připomíná, že není jakýmsi supersupersoudem nad všemi ostatními soudy a může měnit jejich věcná rozhodnutí, pokud nejsou v rozporu s právem a zásadně daného žalobce nepoškozuje. Soudný advokát by spor u ÚS klientovi vymluvil, protože jeho výsledek byl předvídatelný, ale proč by to dělal, když dostane více peněz? Poučení z případu pro mne je, že cesta zpochybnění výsledků daného jednání shromáždění byla slepá a nevedla ke kýženému cíli. Bylo by jiné výhodnější řešení? Je možné, že všichni ostatní vlastníci jsou spokojeni s tím, že nyní, kdy se podařilo vybudování nového vchodu na půdu zastavit, jsou spokojeni, že to bude stát 5× více než uvažovali? Nejsem ani příznivec navrhovaného řešení, že 30 % vlastníků by mělo mít právo zablokovat opravy či investice v domě. Také máme v domě jednoho šetřila, o kterém všichni dopředu vědí, že bude hlasovat proti jakémukoliv výdaji. Sám mi řekl, byt jsem koupil na kšeft, na dlouhodobém řešení nemám zájem. Když se to přestane vyplácet, okamžitě byt prodám. Nedovedu si představit, co bychom dělali mít podobných spekulantů v domě víc.