Je rozdíl mezi službou dodávky studené vody a dodávky tepla pro vytápění. Odběratel služby vody oproti tepla má ty výhody, že odběr ze společného zdroje lze přesně usměrňovat, množství měřit a uchovat a použít výhradně pro vlastní potřebu. Tyto faktory umožní nadefinovat poměrně jednoduchou metodu rozdělení společného nákladu na odběratele. Stačí přesně měřit poměry odběrů a těmito naměřenými poměry společný náklad rozdělit. Obdobně je postupováno i při rozdělení nákladu tepla a to tak, že není-li k dispozici přesná hodnota pomocí koeficientů a součinitelů vytváříme maximální přiblížení k přesným hodnotám. Vznik přesných hodnot vytváříme i technickými opatřeními zamezující průnik tepla mezi jednotkami a mimo dům nebo snahou uchování homogenního tepelného prostředí pro dům. Je žádoucí šetřit s teplem ale pouze pokud to činí všichni a stejně (např. zateplením) ale není žádoucí nadměrné „šetření“ jednotlivce, který je pouze „šetřením“ do vlastní kapsy na úkor sousedních jednotek. Rozdělení nákladů začíná stanovením velikosti základní a spotřební složky. „Základní složka vyjadřuje určitý podíl nákladů, které jsou vynakládány bez ohledu na to, jak velká je spotřeba příjemce služeb, to znamená v jednotlivých bytech a nebytových prostorech. Základní složka tedy vyjadřuje tu část nákladů na vytápění, která není závislá na chování příjemce služeb.“ “Druhá část nákladů, kterou příjemci služeb mohou ovlivnit svým jednáním je vyjádřena spotřební složkou nákladů. Spotřební složka se proto rozděluje mezi příjemce služeb podle náměrů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění s použitím korekcí či výpočtů, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla s cílem zabránit znevýhodnění jejich uživatelů. Spotřební složka se rozděluje podle odečtů měřidel … s použitím korekcí a výpočtových metod, které zohledňují rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla, která je dána jejich polohou, velikostí atd… Hodnoty korekčních součinitelů nejsou stanoveny předpisem nebo normou a jsou závislé především na tepelně technických vlastnostech vytápěných budov a na režimu vytápění.” Je-li pro váš dům objektivní u tří jednotek odečíst konkrétní objem dílků (místo dělit dvěma) před rozpočítáním nákladů pak takové pravidlo vytvořte, schvalte a podle uvedených, můžete aplikovat. Je nesmysl očekávat, že takové pravidlo může obsahovat celostátní předpis. Předpis obsahuje kostru výpočtu rozdělení, které je třeba doladit na konkrétní domy definovanými konkrétními koeficienty. V českých podmínkách vidím problém umět se dohodnout na jednotných individuálních pravidlech rozpočítání. Enormně šetřící důchodci na nákladech tepla je individualistické jednání, které do kolektivního bydlení nepatří. Náklady vytápění domu by se měli sdílet poměrem využití části domu. To jednání deformuje rozdělovací algoritmus a nápravu lze docílit aplikací sankčního korekčního koeficientu. Byt 72m2 z předcházejícího příkladu při minimálním vykázání spotřeby uhradí za ZS 3 822 Kč ale právě korekce překročení dolního limitu navýší náklady o KS 6 366 Kč takže ve finálu uhradí celkem 10 188 Kč. Pro někoho je to „falšování a padělání“ pro jiného je to spravedlnost. Důležitý je, že každý může udělat podle sebe. Tisk Italic zdroj z metodického pokynu.