Mně na tom případu vlastně ze všeho nejvíc překvapila pasivita SVJ, popř. sebejistota správcovské firmy, že jakýsi evidenční list je dostačujícím důkazem o platební povinnosti člena SVJ. Naprosto zbytečně prohraná žaloba, když žalovaní byli evidentně neplatiči a neměli rozumný důvod nezaplatit.

Druhá věc, která mě překvapila, v takovým situacích obvykle soud vydá rozsudek pro zmeškání (žalovaní se nedostavili), ale soud se vlastně aktivně postavil na ochranu žalovaných a dožadoval se dalších důkazů. Já tedy mám zkušenost takovou, že soud je schopen vydat rozsudek (resp. předtím platební rozkaz) klidně bez jakýchkoli důkazů, prostě jen překlopí žalobu do rozsudku. Chybou žalovaných, kteří nepřebírají obsílky a nebrání se, pak soudy chrlí rozsudky často s neoprávněnými částkami (různé sankce apod.).

Teď do toho ještě stanovy SČMBD, požadující úrok z prodlení 1 promile denně, když zákonný úrok je přes 8 %. Kdyby se žalovaní bránili, soudy by neměly takový úrok přiznávat.