Positivní právo rozděluje doručování na hmotné a processní.

O hmotné doručování jde tehdy, doručuje-li se podle občanského zákoníku a spadá sem všecko doručování osob (fysických, právnických i jiných) mezi sebou, s výjimkou doručování podle zákoníku práce v pracovněprávních vztazích.

O processní doručování jde tehdy, doručuje-li orgán státní správy, územní samosprávy či soud podle příslušného processního předpisu, tj. zejména podle o.s.ř., tr.řádu, spr.řádu, daňového řádu atp.

Pravidla pro doručování processní neplatí pro doručování hmotné, a naopak, rady ohledně doručování podle spr.řádu jsou tak zcela irrelevantní.

Podle soustavné a ustálené judikatury Nejvyššího soudu je písemnost, doručovaná podle občanského zákoníku, považována za doručenou okamžikem, kdy se dostane do disposice adresáta, to jest okamžikem, kdy je vložena do jeho schránky, nebo byl vykonán doručovací pokus a je uložena u poštovního úřadu a připravena k vyzvednutí. Tímto dnem nastává právní fikce doručení, jestli si jí pak adresát převezme, či-li nic, nemá na již vzniklou právní skutečnost (právní fikci doručení) žádný relevantní dopad.

Aby bylo doručení právní fikcí průkazné nad jakoukoli rozumnou pochybnost, velmi doporučuji zasílat na dodejku, a do vlastních rukou. I na poštovní dodejce bude vyplněno datum, kdy byla zásilka uložena a bude to stvrzeno podpisem doručovatele a otiskem podacího razítka doručujícího poštovního úřadu. Podle platného práva je poštovní dodejka soukromou listinou, tedy poměrně silným důkazním prostředkem, k jehož rozporování by musela strana protivná předložit ucelený, holistický, sled skutečností, které, byly-li by naznány právem, by měly relevantní dopad na právní fikci doručení. Do vlastních rukou proto, protože pošta smí jinak zapsanou zásilku dodat prakticky jakékoli osobě, která se nachází v místě dodání a slíbí, že zásilku adresátovi předá. Protože nepřebrala zásilku osoba oprávněná, nemohla být uložena, a proto nepůjde prokázat, že se dostala do disposice adresátovy, tedy nepůjde ani prokázat den vzniku právní fikce doručení, ba ani to, že by vůbec vznikla.

Jiné skutečnosti, např. to, jestli se o uložení zásilky adresát dozvěděl, nejsou pro právní fikci doručení relevantní.

Superfula non nocet doporučuji, přesto, pokud dojde k vyzvednutí uložené zásilky, počítat lhůty až od tohoto okamžiku a adresátu doporučuji, naopak, počítat je ode dne uložení. Důvodem je judikát Ústavního soudu (který je závazný, ex constitutione, pro všecky orgány a osoby), podle kterého záleží na okolnostech, lze-li opravdu považovat za okamžik doručení den uložení. V případě, že si jí nevyzvedne, je to ta nejlepší možná varianta, o věci nemůže býti sporu.