TN tady jen říká, že tazatelka dotazu s vysokou pravděpodobností eventuelní spor prohraje, pokud nepřijde opravdu pořádně připravená a soud nezavalí spoustou relevatní judikatury nejvyššího a ústavního soudu. Jediné co TN opomněl zdůraznit, že pokud si tazatelka najde advokáta, tak musí najít kvalitního co bude znát problematiku o niž jde. Což samo o sobě není vůbec jednoduché, jak posoudit, zda si vybíráme dostatečně dobrého advokáta a ne jen neprofesionální kopyto, co je mu každý platící klient dobrý.
Pro soud je totiž strašně jednoduché vyhovět žalobě, tím spíše, pokud SVJ zastupuje advokát a žalovaného nikoliv. Navíc u takto malé částky jde o bagatelní spor, ve kterém jde rozsudek napadnout pouze ústavní stížností, což většina advokátů neumí psát a kde úspěšnost ústavních stížností je mizivá tuším, že cca 200 ročně uspěje z podaných cca 4 000.
Pokud nevěříte tomu, že soudy rozhodují prostě jen tak pro silnějšího někdy i v rozporu s právem, přečtěte si následující nález ústavního soudu. Pokud by nebyla pravda, co TN tvrdí, tak by nikdy nevznikl nález říkající „K porušení principu předvídatelnosti i k principu, že soud zná právo, došlo v obyčejné žalobě“
http://www.ceska-justice.cz/…vniho-prava/
Vzhledem k výše uvedenému a vzhledem k vysokému počtu podání nesplňujících elementární požadavky kladené zákonem o Ústavním soudu na ústavní stížnost tak, aby byla meritorně projednatelná, a to přes to, že jsou podávány prostřednictvím advokáta, konstatuje Ústavní soud, že takový profesně liknavý postup shledává nepřijatelným. Povinné zastoupení advokátem (ust. § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) v řízení před Ústavním soudem má zajistit, že k Ústavnímu soudu budou podávána formálně bezvadná podání, která budou meritorně projednatelná. Ústavní soud nesmí být zahlcován neprojednatelnými podáními, jejichž zpracování mu brání věnovat se těm věcem, které zasluhují pozornosti Ústavního soudu, popř. dokonce i jeho zásahu. Pokud advokát podá zcela neprojednatelný návrh, který trpí neodstranitelnými vadami (jako v nyní projednávané věci za osobu zcela zjevně neoprávněnou k jejímu podání), jedná se, dle názoru Ústavního soudu o neprofesionální výkon advokacie. Takové pochybení lze totiž vysvětlit jen buď jako neznalost procesních předpisů (zákona o Ústavním soudu) nebo jako snahu advokáta o získání majetkového prospěchu (odměny za sepsání ústavní stížnosti) bez ohledu na to, zda takový postup zákon umožňuje. Oba naznačené důvody jsou, dle názoru Ústavního soudu, porušením buď zákonných nebo etických povinností advokáta. Ústavní soud proto nevylučuje, že v případě opakovaného porušení povinností advokáta při poskytování právních služeb spojených s podáním ústavní stížnosti, předá věc k posouzení představenstvu České advokátní komory.
http://jinepravo.blogspot.cz/…birce-s.html
Větší kontrola advokátů prostřednictvím přístupu k jejich podáním, spolu s omezeným přístupem k zastupování před vrcholnými soudy odpovídá roli, kterou by tyto soudy měly v soudním systému hrát: nikoliv rozhodovat tisíce nevýznamných sporů, ale řídit svými rozhodnutími ostatní soudy a celý justiční systém. Takové funkci musí odpovídat i jejich rozhodnutí. Ta jsou však výsledkem práce nejen soudců, ale i právních zástupců. Možná je načase dosadit do rovnice o kvalitní justici dalšího člena – kvalitní advokacii.
Poslední komentáře