6Cmo 68/2017 – 119
Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci navrhovatelů: , za účasti Společenství vlastníků jednotek , o určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění účastníka přijatého mimo zasedání ve dnech 12. února 2015 až 6. března 2015, k odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 73 Cm 234/2015–86 ze dne 8. listopadu 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 73 Cm 234/2015–86 ze dne 8. listopadu 2016 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Výše uvedeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že rozhodnutí shromáždění účastníka přijaté 6. března 2015 mimo zasedání shromáždění o volbě paní Jaroslavy Sigmundové, nar. 25. srpna 1951, bytem Na Celné 708/2, Prahr, 5 – Smíchov do funkce člena účastníka pověřeného funkcí výboru předsedy účastníka je neplatné a účastník je povinen zaplatit zástupci navrhovatelů náklady řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že navrhovatelé se domáhají, aby soud určil, že rozhodnutí shromáždění účastníka přijaté 6. března 2015 mimo zasedání je neplatné, s tím, že je v rozporu se stanovami i se zákonem. Účastník uvedl, že návrh na určení neplatnosti napadeného rozhodnutí byl podán po uplynutí určené lhůty, když ta počala počal běžet 6. března 2015, kdy došlo k vyvěšení výsledku hlasování, a nikoliv od 16. března 2015, kdy se o výsledku hlasování dozvěděli navrhovatelé. K tomu navrhovatelé uvedli, že s výsledkem hlasování měli možnost se seznámit až 16. března 2015 a členům účastníka, kteří v místě sídla účastníka nebydlí, výsledek nebyl oznámen vůbec, že ani listina s výzvou k hlasování ani listina s výsledkem hlasování neobsahují datum vyhotovení, a neboť na obou listinách bylo uvedeno, že hlasování probíhá do 6. března 2015, tj. včetně 6. března 2015, pročež nemohly být v poslední den hlasování známy konečné výsledky a že v oznámení výsledku hlasování není uvedeno, kdo jej činí a jaké je úplné znění přijatého usnesení. Soud dále uvedl, že zjistil, že na začátku roku 2015 řešilo shromáždění účastníka skutečnost, že výbor účastníka je pro nedostatečný počet členů nefunkční, a že se mu nové členy výboru nepodařilo zvolit, že v návaznosti na to bylo vyvoláno hlasování o rozhodnutí shromáždění mimo zasedání o volbě paní Jaroslavy Sigmundové předsedou účastníka, které probíhalo od 12. února 2015 do 6. března 2015, a že na základě tohoto hlasování byla paní Jaroslava Sigmundová předsedkyní účastníka zvolena poměrem hlasů 7.262 (pro) ku 1.635 (proti) a 4.359 (zdrželo se) z celkem 13.256 hlasů, které byly sečteny 6. března 2015 v podvečerních hodinách za přítomnosti Jaroslavy Sigmundové, MUDr. Marie Loníkové, Marie Abazy a jednatele společnosti Barmina s. r. o., že ačkoliv Jaroslava Sigmundová, MUDr. Maria Loníková, Marie Abaza a jednatel společnosti Barmina s. r. o. sepsali záznam o vyvěšení výsledku hlasování 6. března 2015 v 19:00 hodin, ostatní členové se o výsledku hlasování dozvěděli 16. března 2015. Soud konstatoval, že na účastníka se ve smyslu § 3041 obč. zák. vztahuje od 1. ledna 2014 současná právní úprava. Konstatoval, že dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu se stanovami účastníka i se zákonem. Rozpor se stanovami účastníka soud shledal ve skutečnosti, že se nejednalo o případ, ve kterém lze podle stanov účastníka rozhodnout mimo zasedání. Rozpor napadeného rozhodnutí se zákonem soud shledal ve skutečnosti, že podle § 1211 obč. zák. musí návrh na rozhodnutí mimo zasedání obsahovat, mimo jiné, návrh usnesení, čímž se v souladu s výkladem odbornou právní naukou myslí plné znění navrhovaného usnesení, o kterém se hlasuje, jakož i ve skutečnosti, že podle §§ 1211 a 1213 obč. zák. ve spojení s §§ 561 odst. 1 a 562 odst. 1 obč. zák. se vyžaduje aby návrh na rozhodnutí mimo zasedání, jakož i oznámení výsledku hlasování musí jakožto písemně činěné právní jednání obsahovat podpis toho, kdo jej činí. U posuzovaného rozhodnutí nebyl dodržen zákonný požadavek, že návrh na rozhodnutí mimo zasedání musí obsahovat, mimo jiné, návrh usnesení, když návrh na rozhodnutí mimo zasedání neobsahoval plné znění navrhovaného usnesení. Dále nebyl u posuzovaného rozhodnutí dodržen požadavek na bezvadnost písemné formy návrhu na rozhodnutí mimo zasedání a oznámení o výsledku hlasování, když ani z jednoho dokumentu nebylo pro absenci podpisu jednající osoby zřejmé, kdo jej činí a zda je oprávněn jej činit. Námitku účastníka, že návrh na určení neplatnosti napadeného rozhodnutí byl podán až po uplynutí tříměsíční lhůty, tedy až po zániku práva domáhat se určení neplatnosti napadeného rozhodnutí, neshledal důvodnou. Dospěl totiž k závěru, že tvrzení účastníka, že navrhovatelé se mohli o rozhodnutí dozvědět již 6. března 2015, kdy bylo kolem 7. hodiny večerní vyvěšeno oznámení o výsledku hlasování na domovní nástěnku, jev rozporu s tím, že 6. března 2015 byl poslední den, ve kterém měli členové účastníka právo hlasovat, a tedy nemohlo být toho dne přistoupeno ke sčítání hlasů a k oznámení výsledku hlasování, když v tu dobu ještě nevykonali všichni členové své hlasovací právo. Uzavřel, že návrh na určení neplatnosti napadeného rozhodnutí byl podán v souladu s § 1221 obč. zák. ve spojení s 259 obč. zák., tedy včas. Námitku, že soud by měl být při rozhodování o návrhu na vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí vázán rozhodnutím rejstříkového soudu, kterým byl na základě napadeného rozhodnutí proveden zápis do veřejného rejstříku, shledal soud rovněž nedůvodnou. Jak plyne z příslušné úpravy, v rámci rejstříkového řízení není zkoumána obsahová platnost listin, na jejichž základě se provádí zápis do některého z veřejných rejstříků, nýbrž pouze konkrétně vyjmenované, především formální náležitosti oněch listin. Dále dospěl k závěru, že nejsou dány ani předpoklady podle § 1221 obě. zák. ve spojení s § 260 obě. zák., za kterých by neplatnost napadeného rozhodnutí nevyslovil i přesto, že by bylo v rozporu se stanovami nebo se zákonem. Napadené rozhodnutí bylo přijato způsobem, pro který nebyly podle stanov vůbec dány předpoklady a bylo rozhodováno o natolik významné otázce jako je obsazení statutárního orgánu, a proto je nutno uzavřít, že se nejedná o záležitost, která by neměla závažné právní následky a u které by současně bylo v zájmu účastníka hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit, nebo kterou by bylo podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře. Návrhu vyhověl.

Proti rozsudku se žalovaný odvolal. Uvedl zejména, že na jednání konaném dne 8. 9. 2016 došlo k odročení jednání na termín 4. 10. 2016 v 09:00 hodin. Zástupce žalovaného následující den, po kontrole svého kalendáře a později, zaslal soudu prvního stupně žádost o odročeni nařízeného jednání z důvodu, že na stejný termín již má nařízeno jednání před soudem, avšak soud prvního stupně na tuto žádost nijak nereagoval. V důsledku postupu soudu jednání dne 4.10.2016 proběhlo bez účasti žalovaného i jeho zástupce. Na tomto soudním jednání přitom byla vyslýchána svědkyně žalující strany paní Barchánková, které tak zástupce žalovaného neměl možnost klást otázky či posoudit objektivnost její svědecké výpovědi. V důsledku tohoto postupu soudu je řízení postiženo vadou mající povahu zásahu do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny. Dále uvedl, že navrhoval výslech svědkyně MUDr. Loníkové. Soud však tuto osobu nepředvolal na adresu uvedenou v evidenci obyvatel a posléze rozhodl, že výslech nebude proveden z důvodu nadbytečnosti. Soud ani nesplnil poučovací povinnost o koncentraci řízení dle ust. § 118b o.s.ř. Též je evidentní, že žalobci žalobu podali dne 15.6.2015 opožděně po uplynuti tříměsíční prekluzivní lhůty. Náklady řízení v částce 235.602,60 Kč považuje za extrémně vysoké. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení a aby nařídil věc projednat a rozhodnout jiným samosoudcem činným u soudu prvního stupně.

Navrhovatelé ve vyjádření k odvolání uvedli, že všechny námitky účastníka jsou nedůvodné. Ztotožnili se se zjištěními i závěry soudu a navrhli potvrzení napadeného rozhodnutí.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a násl. o.s.ř. a dospěl k tomu, že odvolání je důvodné, byť z jiných důvodů, než které uvedl účastník.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatelé se domáhali, aby soud určil, že rozhodnutí shromáždění účastníka přijaté 6. března 2015 mimo zasedání je neplatné, neboť je rozporu se stanovami i se zákonem. Účastník uvedl, že návrh na určení neplatnosti napadeného rozhodnutí byl podán po uplynutí prekluzivní lhůty. Soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu se stanovami účastníka i se zákonem. Námitku účastníka, že návrh byl podán až po uplynutí tříměsíční lhůty neshledal důvodnou. Námitku, že soud by měl být při rozhodování o návrhu na vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí vázán rozhodnutím rejstříkového soudu, kterým byl na základě napadeného rozhodnutí proveden zápis do veřejného rejstříku, shledal rovněž nedůvodnou. Dále soud dospěl k závěru, že nejsou dány předpoklady podle § 1221 obě. zák. ve spojení s § 260 obě. zák., za kterých by neplatnost napadeného rozhodnutí nevyslovil i přesto, že bylo v rozporu se stanovami nebo se zákonem. Návrhu vyhověl.

Odvolací soud se ztotožnil s výše uvedenými zjištěními soudu prvního stupně. Ztotožnil se i se závěrem, že návrh na určení neplatnosti napadeného rozhodnutí byl podán včas a že námitka, že soud by měl být při rozhodování o návrhu na vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí vázán rozhodnutím rejstříkového soudu, kterým byl na základě napadeného rozhodnutí proveden zápis do veřejného rejstříku, je nedůvodná. Odvolací soud však dále konstatoval, že ust. § 3041 odst.1 o.z. právní povahu SVJ podřizuje občanskému zákoníku, a tedy pak na případy soudního přezkumu rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek jako nejvyššího orgánu SVJ dopadá výlučně nová právní úprava účinná od 1.1.2014. Je tak třeba postupovat podle § 1209 odst.1 o.z., podle něhož je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí; není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. Podle § 1209 odst. 2 o.z., je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se. Z výše uvedeného je zjevné, že soud prvního stupně neaplikoval na daný případ speciální ust. § 1209 odst.1 o.z., čímž se dopustil pochybení, které má vliv na výsledek řízení. Pokud soud prvního stupně nezkoumal aktivní věcnou legitimaci navrhovatelů, nezabýval se primární otázkou, zda navrhovatelé byli přehlasovanými vlastníky či nikoli, z hledisek ust. § 1209 odst.1 o.z., nelze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně. Jak vyplývá z výše uvedeného, pro posuzování aktivní věcné legitimace resp. zákonných oprávnění navrhovatelů v řízení dle § 1209 o.z. se nepoužijí kritéria ust. § 258 o.z., § 260 o.z., leč speciální kritéria uvedená přímo ve speciálním ust. § 1209 o.z., tedy že navrhovatel musí být přehlasovaným členem společenství, dále pak, že musí jít o důležitou záležitost. Teprve je-li prokázáno splnění těchto dvou zákonných podmínek, může soud přistoupit k věcnému přezkumu napadeného usnesení shromáždění vlastníků jednotek včetně procesu jemu předcházejícímu. Ust. § 258 a násl. o.z. se použije jen přiměřeně na základě § 1221 o.z., podle nějž nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku. 

Odvolací soud dále uvedl, že podle § 219a odst.1 písm. b) o.s.ř. odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů. V daném případě je rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť soud prvního stupně chybně aplikoval právní předpis, když nezkoumal, zda jsou dány základní podmínky nutné pro věcný přezkum napadeného rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek stanovené ust. § 1209 o.z. Odvolací soud proto podle citovaného ustanovení zákona rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst.1 písm. a) o.s.ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. V něm se nejprve bude zabývat tím, zda jsou splněny podmínky dané ust. § 1209 odst.1 o.z., tedy zda byli navrhovatelé přehlasovanými vlastníky (členy) společenství, a pokud ano, pak zda jsou napadená usnesení shromáždění natolik podstatná ve vztahu k navrhovatelům i k dalším členům společenství, že je dán důležitý důvod pro vedení řízení o jejich neplatnost ve smyslu § 1209 odst.1 o.z. Z uvedených důvodů se nezabýval ostatními námitkami odvolatele.

V Praze dne 28. června 2017