Uvedla jste: :Takže vy se domníváte, že pokud je usnesení shromáždění v rozporu se stanovami, či zákonem, lze ho napadnout vždy? Bez toho, aby šlo o důležitou záležitost?"

Ano, přesně tak.

Dále jste uvedla: "A v poslední větě uvádíte: Jinak řečeno, neplatnost usnesení shromáždění vlastníků jednotek lze vyslovit jen, jestliže je toto usnesení v rozporu se zákonem nebo se stanovami SVJ.“

To je poslední věta, kterou jsem citoval z vyjádření JUDr. Holejšovského, před kterou ale JUDr. Holejšovský uvádí: " Z § 258 ObčZ je tak použitelná jen část, jež hovoří o „rozporu se zákonem nebo stanovami“ coby důvodu, pro nějž lze vyslovit neplatnost rozhodnutí orgánu spolku. Z § 258 ObčZ je tak použitelná jen část, jež hovoří o „rozporu se zákonem nebo stanovami“ coby důvodu, pro nějž lze vyslovit neplatnost rozhodnutí orgánu spolku."

Tzn., že v té poslední větě JUDr. Holejšovský hovoří o tom, kterou část z § 258 lze použít (vedle toho se uplatní take ustanovení § 1209 o důležité záležitosti, to JUDr. Holejšovský uvádí na jiném místě). Takže, když JUDr. Holejšovský v té poslední větě uvádí „neplatnost usnesení shromáždění vlastníků jednotek lze vyslovit jen, jestliže je toto usnesení v rozporu se zákonem nebo se stanovami SVJ“,
tak to uvádí postup, kdy se žalobce (soudce) odvolá na použití ustanovení § 258 (rozpor se zákonem nebo stanovami) a když by se nejednalo o rozpor se stanovami, tak by se žalobce (soudce) nemohl odvolat na § 258 (protože ten neřeší důležitou záležitost), ale odvolal by se na § 1209, jež důležitou záležitost uvádí.