„Argumentace musí směřovat tam, že vlastník odmítá hradit zálohu, protože neví na co je určená. A dále, že předpis není platný.“ – logicky mylná úvaha. Každá položka předpisu má název který je zároveň účelem určení. Toto určení názvem je pro vás není postačující, ale požadujete účel určení jisté subjektivní a nedefinovatelné kvality. A protože neexistuje proces který by zálohám přidělil objektivně vlastnost zda má nebo nemá účel určení dostatečné kvality, nelze ani platnost zálohy podmínit existencí takové vlastnosti. Samozřejmě lze nadefinovat proces který bude rozhodovat o účelu určení na vyšší úrovni determinovanosti než název a bude postačující pro 99% členů a i pro Magdu3 ale nebude postačující pro budoucí členku Magda4. Stanovení této kvalitativní vlastnosti není jednoznačný a je subjektivní (ledaže do stanov se specifikuje nějaká lokálně platná „jednoznačná“ varianta).
Platnost zálohy lze podmínit pouze vlastností schválení, neboť k vlastnosti „zda schválený“ existuje jednoznačný proces tj. hlasování, který rozhodne jednoznačně, zda platba je schválená (platná) či nikoliv. Obecně se předpokládá, že schválení je i vyjádřením poznání účelnosti platby (přiměřenost, oprávněnost a dalších kvalitativních vlastností) a pokud pro člena tomu tak není, má požádat před hlasováním vysvětlení nebo platbu neschválit. Proto soudy posuzuji pouze platnost platby na základě schvalování.