Probírá se to tady opakovaně. SVJ není vlastník domu. Domovní řád vydávali a vydávají vlastníci nemovitosti. Za první republiky vydávali domovní řády vlastníci nájemních domů, za socialismu stát nebo družstva, dnes opět vlastníci nájemních domů a družstva.

Ve stanovách je nutné určit pravidla pro užívání společných částí, tím se však myslí spíše upřesnění výlučného užívání a podmínek, zakterých lze společné části užívat vlastníky. V žádném případě se tím nemyslí „domovní řád“.

V mnoha SVJ visí na nástěnkách „domovní řády“, které nad rámec zákona např. rozšiřují noční klid, zakazují zvířata, dělbuchy apod. Já také bydlím v bytovém domě a jsem na nervech, když mám celý den poslouchat štěkajícího psa, ale s tím, jako SVJ mnoho nenaděláme, jde o klasický sousedský spor k jehož řešení nemá SVJ kompetenci, soused se musí obrátit na soud.

Určitou možnost skýtá prohlášení vlastníka, které by možná mohlo přísnější pravidla pro užívání domu obsahovat a za předpokladu, že změnu prohlášení odsouhlasí (podepíší) všichni vlastníci, mohlo by být i vymahatelné. Ani v tomto případě by však nemohlo obsahovat šikanózní pravidla, která by byla v rozporu s dobrými mravy.

Tady na tom se mj. ukazuje, jaká byla chyba, že zákon v roce 2000 transformoval SVJ na právnickou osobu s vlastní subjektivitou a stala se tak třetí (cizí) osobou vůči vlastníkům domu, a sice pouhým správcem jejich domu. Kdyby dům spravovali sami vlastníci, nemuseli jsme dnes řešit problémy tohoto typu.