Problém je v tom, že služby mají trvalý charakter a zaplacené zálohy na ně se vyúčtují a vypořádají po skončení zúčtovacího období zpravidla jednoročního. Dlouhodobé zálohy na správu jsou naproti tomu určeny na jednorázové opravy a technická zlepšení, které se uskuteční za různě dlohou dobu. Pokud by měly být službami, musela by se na každou jednotlivou opravu či technické zlepšení stanovit výše zálohy a po jejím skončení zálohy vyúčtovat. To by znamenalo sledovat u každého vlastníka tolik záloh, kolik je naplánováno oprav či technických zhodnocení. Ihned po skončení některé z nich provést vyúčtování záloh a zálohu na ni dále nevybírat. To by znamanalo v průběhu roku měnit předpisy záloh a provádět vyúčtování podle počtu skončených akcí vč. vypořádání s vlastníky. Takový postup by byl administrativně složitý a nákladný.