Ono to je velmi jednoduché. Když si projdete pár soukromoprávních výkladů tak narazíte na to, že Soud je povinen se u ve smlouvách takového charakteru, což je třeba usnesení SVJ zabývat tak, aby našel oporu v zákoně či jiném předpisu.

Takže, když si v SVJ opakovaně budeme říkat něčemu fond oprav, tak je to proto, že můžeme jako laikové používat laické výrazy.

Takže můžeme mluvit o tom, že někdo říká odborně lokomotiva, a někdo laicky mašinka. Myslíte si, že když si dohodnu například s manželkou, že budeme si šetřit do fondu mašinky, že neví, když se s ní o tom budu bavit, že se jedná o lokomotivu.

Příklad, který jste použil je čistá demagogie, protože jsme se na tom neusnesli! Opomíjíte, že ten výraz začnou používat v SVJ a mají mezi sebou jasno o tom, co ten termín znamená a dokonce o něm hlasují.

Pro soud je text usnesení pouze vodítkem a i přes laickou nepřesnost je povinnost soudu v první fázi hledat takové východisko či oporu v předpisech, aby usnesení zůstalo v platnosti.