Magdo uvedla jste:

„Takže věc je zpět a MS se bude zabývat tím, zda schvalování stanov je důležitá záležitost. Bravo, tleskám. Místo toho, aby pan soudce potvrdil původní rozhodnutí, které se opřelo o to, že se řídíme NOZ, tak to udělal tak pěkně, aby se žádné dovolání nekonalo. Pak by nejspíš nemohl tento blábol publikovat.“

JUDr. Holejšovský nemohl postupovat jinak než postupoval a nemohl potvrdit původní rozhodnutí soudu prvního stupně. Soudce vždy nejprve zjišťuje, zda je žalobce aktivně legitimován k podání žaloby. Soud prvního stupně uvedl, že jste jako žalobkyně aktivně ligitimována dle § 258 ObčZ. Tím se ovšem soud dopustil chyby hned na začátku jednání a tím nevyřešil otázku, zda jste skutečně jako žalobkyně aktivně legitimována.

Chyba soudce spočívala v tom, že použil ustanovení § 258 ObčZ, ale správně měl použít ustanovení § 1209 odst. 1, protože toto ustanovení je speciální ustanovení pro bytové spoluvlastnictví a v tom případě má přednost před obecným ustanovením § 258 pro spolky.

㤠258
Každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.“

㤠1209
(1) Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. (2) Je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se.“

Jak vidíte, mezi oběma ustanoveními je zásadní rozdíl. Zatímco u § 258 stačí rozpor se zákonem nebo se stanovami, v případě § 1209 musí být splněna podmínka, že se jedná o přehlasovaného vlastníka a v případě že ano, tak musí být ještě splněna podmínka, že se jedná o důležitou záležitost. Teprve až by na základě provedeného dokazování bylo soudem prvního stupně kladně odpovězeno na obě otázky, bylo by možné se zabývat samotnými tvrzenými důvody případné neplatnosti usnesení shromáždění. Proto JUDr. Holejšovský jinak ani postupovat nemohl a musel vrátit soudu prvního stupně jeho rozhodnutí k dalšímu řízení, v němž se bude nejdříve zabývat tím, zda jsou splěny podmínky § 1209, tedy zda byla žalobkyně přehlasovaným vlastníkem, a pokud ano, zda jsou napadená usnesení shromáždění natolik podstatná ve vztahu k žalobkyni, resp. i k dalším členů SVJ, že je dán důležitý důvod pro vedení řízení o neplatnosti ve smyslu § 1209 ObčZ.