Nikdy jsem netvrdil, že právníci jsou neomylní, stejně jako třeba daňový poradci, lékaři či jiní odborníci se mohou mýlit.

O Vámi citovaném výkladu vím. Ale říká to snad že se tím pádem mýlí všichni? Osobně, být v té době v kůži předsedy výboru, změnu názvu raději prosadím, stejně jako budu trvat na přítomnosti notáře. Jednoduše z důvodu opatrnosti. Pokud by se posléze ukázalo, že tento výklad byl špatný, nikdo nic nemůže namítat, jednal jsem podle aktuálně platného výkladu..

Stejně tak jako v případě přechodu dluhů. Být na straně kupujícího, vždy bych chtěl vidět ono potvrzení a případné dluhy budu řešit - tj. domluvím se s prodávajícím, že sníží kupní cenu a já posléze dluhy uhradím. Nebo byste mi radil, abych počkal na rozhodnutí soudu, že tyto dluhy hradit nemusím? Co když (což je docela pravděpodobné) rozhodne v můj neprospěch? Není lepší tomuto předcházet?

Navíc jak jsem psal, právník se určitě může mýlit. Ale tady panuje (mezi právníky) relativně shoda. Psal jste, že od sebe prostě opisují. Ale myslíte, že se nikdo z nich nechytne za nos a aspoň se nad tímto (dost třaskavým) tématem nezamyslí? Já ne. Jakkoliv s Vámi souhlasím, že bych bral na větší váhu literaturu z doby nedávné, než z doby ještě před platností NOZ, kde se to poprvé objevilo.

Neříkám, že aktuální stav je ideální. Poukazujete na mnohé nejasnosti, čemuž rozumím. K některým se vyjádřil v jiném vlákně pan Pavel, k jiným se třeba v budoucnosti vyjádří až judikatura. Ale to jsou pořád spíše procesní nejasnosti, neříká to nic o přechodu dluhů jako takovém (maximálně to může říkat, že NOZ je špatný zákon, což asi je..)

Jak jsem již psal jinde, ideální by bylo, kdyby toto potvrzení bylo povinnou přílohou kupní smlouvy (bez něj by KN převod ani nezapsal). Pak by kupující byl vždy chráněn (bez ohledu na znalost či výklad zákona). Dovedu si i představit, že by z kupní ceny (automaticky, tj. ze zákona) byly případné dluhy vždy uhrazeny. Pak by ani přejít nemohly a nemuseli jsme tady nad tím ztrácet čas :)
Ale to je momentální nápad, chtělo by to samozřejmě domyslet. Nicméně mohlo by to být ideální jak pro kupujícího (nepřešly by nikdy žádné dluhy), tak pro SVJ (při prodej jednotky by dostalo vždy své peníze). Osobně nepovažuji za příliš logické, když tady proběhne transakce dejme tomu za 3 miliony a po ní zůstane dluh u SVJ 50 tisíc..