Napsal jste:

„Jak už zde v jednom z příspěvků je odkazováno na znalost ustanovení § 1177 NOZ, pak při přečtení tohoto paragrafového znění se dozvíte, že se jedná o povinnost neurčitou, nevymahatelnou a tím i nesmyslnou, protože NOZ zde formuluje povinnost hlášení osob, které budou mít v bytě společnou domácnost… .“

Prof. karel Eliáš ke společné domácnosti v NOZ uvádí:

„Zákon o nemocenském pojištění přesně vymezuje domácnost jako společenství lidí, kteří spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby, protože to má význam pro platby z veřejných peněz. Nový občanský zákoník, ale ani rakouský, německý nebo švýcarský kodex domácnost nedefinují, protože domácnost nemusí být vždy tvořena více lidmi, domácnost může mít jeden člověk i rodina, může ji tvořit třeba jen zařízení bytu apod. A jaký obsah a význam má slovo domácnost v určité souvislosti, se musí v občanském právu najít výkladem. Soukromé právo vždycky bylo a je právem výkladovým. To dává smysl, uvědomíme-li si, že občanské zákoníky platí často dlouhá desetiletí, nejednou i hodně přes sto let a že se v průběhu doby společnost mění. A výklad zákona je věcí doktríny a především soudů, nikoli věcí zákonodárce. Zkušenosti z rekodifikujících států středovýchodní Evropy ukazují, že mnoho tak řečených legislativních chyb nebo nedostatků v zákoně napraví soudní rozhodování a soudní výklad. Ostatně i náš občanský zákoník se k soudcům obrací s velkou důvěrou, protože je prodchnut respektem k jejich ústavní roli.“