Pokud vím, tak p. Eliáš se ke kapitole bytové spoluvlastnictví aktivně nehlásí a soudě dle jeho vyjádření na jednom semináři s touto kapitolou ani nemá nic společného. Je tedy otázka, zda autoři bytového spoluvlastnictví správně pochopili záměr autora NOZu o dispozitivnosti. Ostatně celá tato kapitola je do NOZu přilepena poněkud neorganicky až násilně a je to při četbě znát. Tuto „neorganickou přilepenost“ přiznávají i jiní školitelé, vč. školitelů z MMR.

Ač obrážím všechna možná školení, dodnes se mi nepodařilo zjistit, kdo je vlastně autorem této kapitoly NOZu, protože ani paní Kabelková se k ní nehlásí.

Soudkyně Brzobohatá na jednom školení říkala, že § 1180 odst. 2 je dispozitivní, ale že je možno ho změnit jen souhlasem všech.

Paní Schodelbauerová říkala, že odst. 2 „je asi dispozitvní“ a že ho lze změnit stanovami nebo Prohlášením.

Soudce Holejšovský na školení říkal, že odst. 2 „je asi kogentní“ a že vše, co není vyjmenováno v NV366 spadne do odst. 1 – „opravy, mzdy zaměstnancům, úklid“ – výslovně takto vyjmenoval, alespoň dle mých poznámek :-)

Advokát Zítek na školení říkal, že § 1180 odst. 2 „je asi kogentní“, ale pod tlakem praxe se míří k dispozitivnosti, přednost budou mít stanovy.

Pražák ve svém komentáři píše, že si nemyslí, že by „odst. 2 byl závazně – kogentně – formulován“.

Já si raději nemyslím nic a prozatím se držím zkrátka a moc neexperimentuji, neboť na mne též dopadá § 159.