Tak předně, nikdo nevidí do hlavy soudců, takže uvidíme. Dále ano, jde o specifický případ, kdy to byl první nabyvatel a dále také nabyvatel byl předchozím nájemcem. Toto samozřejmě všechno hraje roli.

Nicméně. Vycházím z veřejně prezentovaných názorů soudkyně Nejvyššího soudu o tom, že dluhy přecházejí.

Dále důvodová zpráva k občanskému zákoníku uvádí:

Nově se však navrhuje, ve shodě s předchozími legislativními projekty zákona o vlastnictví bytů, stanovit převodci povinnost doložit nabyvateli, jaké dluhy související se správou domu na nabyvatele účinností smlouvy přejdou. Do ustanovení se promítají obecné důsledky úpravy převodu vlastnického práva. Podle ní jsou dluhy, které mají přejít na nabyvatele jednotky, závadou, která není zapsána ve veřejném seznamu a která na nabyvatele přejde, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno. Proto se vyžaduje, aby o těchto dluzích měl nabyvatel jednotky vědomost. Bez potvrzení nepůjde o řádnou nabídku, což má význam např. i v souvislosti s ujednaným nebo zákonným předkupním právem.

Ze kterého je podle mého zřejmý záměr, řešit dluhy jako právní závadu, která dle § 1106 přechází na nabyvatele.

Takže osobně očekávám, že takto dopadnou i další stížnosti směřující proti přechodu dluhu.

Dále i soudím, že takto je to ve veřejném zájmu. Neboť jistě každý kupující je mentálně schopen pobrat, že má být opatrný a případné dluhy zjišťovat. Nelze podle mě soudit, že by všechny výbory SVJ mohli nějak ovlivnit proces klidně i soudního vymáhání pohledávek a vše stihnout vymoci před prodejem a jistě je rozumné, pokud pohledávky SVJ přejdou spolu s bytem a nestane se, že SVJ bude koukat, jak prodejce zmizel i s pěnězi od kupce a nezbývá, než se na jeho dluh společně složit. Ono by i tuto variantu šlo odůvodnit tím, že majetek prostě zavazuje. Ale osobně považuji za spravedlivější zákonodárcem zvolenou možnost, že dluh přejde na nabyvatele a je na nabyvateli, aby jednal při koupi zodpovědně a takováto případná rizika zohlednil v ceně co nabízí. Ostatně kupující je v podobné situaci tím, kdo drží peníze v ruce a má vyjednávat.

A víte co by mě osobně zajímalo, jaký byl text té ústavní stížnosti. Jestliže lake disponoval textem rozsudku krajského soudu, možná by se mohl vyjádřit k tomu, zda s ním stěžovatel komunikoval a zda argumenty, co zde veřejně prezentoval byly součástí ústavní stížnosti. Uvidíme, zda se bude schopen nějak vyjádřit, až překousne, že Ústavní soud nesouhlasí s jeho polemikami. Ale stejně jako do hlavy soudců nikdo nevidí, do hlav teoretika všeho práva lake také nikdo. Třeba k tomu ještě něco napíše a třebas to nebude jen zkonstatování, že ústavní soudci podlehli prasečímu právu, neboť to by bylo zcela mylné. Výklad práva je, jak jej vykládají ústavní soudci a nikoliv jak by chtěl lake. Uvidíme :)