Oba zákony samozřejmě nejsou neslučitelné.
Samotné vlastnictví je v NOZ definováno zcela nově, jako vlastnictví pozemku, jehož součástí je (nebo by měla být) stavba. To je naprosté rozmetání dosavadní právní úpravy, která oddělovala vlastnictví pozemku od vlastnictví stavby na tomto pozemku. Tato změna je návratem k římské zásadě superficies solo cedit a samozřejmě platí pro veškeré vlastnictví a spoluvlastnictví bez rozdílu. Jde tedy o nový právní vztah, který se bez pochyby řídí podle NOZ.
Jenže tento právní vztah je celkem vedlejší, diskutujeme-li o právech a povinnosech spoluvlastníků, případně o právech a povinnostech osoby, která spravuje dům jako správce cizího majetku.
Je třeba vyjít z toho, že stanovy SVJ jsou smlouvou sui generis. Ta může být změněna. Ovšem nikoliv násilím shora, jak se domnívají někteří vykladači NOZ. Soukromoprávní smlouva zvaná stanovy obsahuje práva a povinnosti smluvních stran, a ty se i nadále řídí podle dosavadní právní úpravy. K tomu viz § 3028 odst. 2 pro vlastnická práva, a zcela shodně odst. 3 pro smluvně vzniklá (obligační) práva.
Jedině vlastníci jednotek si mohou změnit stanovy, které upřesňují či nově upraví vzájemná práva a povinnosti člena SVJ vůči SVJ(2000). Problém nastane, pokud by chtěli ve stanovách uložit vlastníkovi jednotky(1994) nějakou povinnost navíc nad ty povinnosti, které jsou podle ZoVB spojeny s vlastnictvím jednotky(1994).
V tom případě by se muselo postupovat obdobně jako při přijetí stanov SVJ(2012) podle NOZ: nutný je souhlas všech vlastníků jednotek.
Obdobně to platí, pokud by mělo být vlastníkovi jednotky(1994) odňato některé právo, které je spojeno s vlastnictvím jednotky podle ZoVB. I v tomto případě by k takovému zásahu do již vzniklých právních vztahů byl nutný souhlas všech, kterým se jejich právo odnímá.
Jak přidání povinností navíc, tak odebrání práv, spojených
s vlastnictvím, je totiž v podstatě vyvlastněním majetku, zásahem do
samé podstaty vlastnictví. To Listina základních práv a svobod připouští
pouze na základě zákona, případně z vlastní vůle osoby, které se mají
práva omezit, nebo povinnosti rozšířit.
---------------------------------------------------------------------------------------
NOZ k tomu obsahuje pěkné univerzální ustanovení:
| 89/2012 Sb. § 10 (1) Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. (2) Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností. |
lake
Poslední komentáře