Mám také jeden příspěvek jako reakce na předchozí, hlavně v souvislosti na společné úvěry. Jsem předsedkyně velmi malého SVJ a mimo jiné také odpůrkyně společných úvěrů. Stanovy jsem nechala pro naše SVJ připravit přímo na míru, jak si myslím, že by to mělo být. U nás musí být úvěry schváleny VŠEMI vlastníky. Jsem názoru, že nikdo nemá právo nutit druhého do dluhu, o který nemá zájem jen proto, že je díky vlastnictví nemovitosti součástí nějakého společenství. O riziko, že když někdo platit nebude, musím zaplatit další část až do výše svého podílu, nemám už vůbec zájem a nechtěla bych do takového rizika přivést ani nikoho z členů spol. Chápu, že situace je jiná ve velkých společenstvích (Mám-li platit navíc za případného neplatiče 1/100 nebo 1/7 jeho dluhu, je velký rozdíl.)

S rozhodováním menšiny také nesouhlasím. Nechápu nezájem vlastníků o svou nemovitost. U nás chodí na shromáždění všichni, připravuji je s ohledem na časové možnosti vlastníků (vím o společenství, kde výbor záměrně dělá shromáždění týden před Vánocemi, aby přišlo co nejméně lidí. Jinde má výbor připravené plné moci – „dej mi souhlas, abych si mohl dělat s tvou nemovitostí a penězi, co chci já“, jak už někdo zmínil). Když u nás někdo nemůže přijít na shromáždění, zjistí si, co se děje. U nás to chodí pod heslem: Nikdo se nepostará o mou nemovitost a nebude ji hlídat lépe než já sám. Jsme tak malí, že u nás není prostor na vyhozené peníze či jejich mizení. Dům si spravujeme také sami. Všechno ideální samozřejmě není, co člověk, to názor, jako všude.

Zabloudila jsem náhodou, přeji všem slušné a rozumné spoluvlastníky. ;-)