Milý pane Vojtěchu, jste nejspíše dyslektik, ale dá se to léčit.

• Napsal jste: „Na SVJ poskytovatele služby vytápění podle zákona o službách se lakem zmiňované ustanovení vyhlášky č. 194/2007 Sb.(§ 7a odst.4) nevztahuje. Toto ustanovení se vztahuje úplně na jiné případy než na SVJ. Jedná se např. o rodinné domy a stavby pro rodinnou rekreaci.“

Ustanovení § 7a odst. 4 obsahuje ovšem tento text: „(4) Odstavce 1 až 3 se nevztahují na případy, kdy se neprovádí rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody v domě.“

Není tu uvedeno ani slovo o rodinných domech, ani slovo o stavbách pro rodinnou rekreaci. To jste si vymyslel.

Píšete zde tedy nepravdu. Neexistuje celostátně platný právní předpis, který by v soukromoprávní sféře ukládal komukoliv rozúčtovat celkové náklady na více osob. Nedělá to ani automechanik, ani švec, ani kominík, ani České dráhy, ani Váš dodavatel elektřiny, ani Váš dodavatel plynu. Nejste ostatně schopen ani citovat znění takového neexistujícího předpisu.

Račte pochopit, že je pouze věcí dohody účastníků, zda služba se bude poskytovat jedné osobě za stanovenou cenu, nebo se bude poskytovat více osobám s následným rozúčtováním a vyúčtováním skutečně vynaložených nákladů.

Ustanovení § 6 zákona č. 67/2013 Sb. se týká pouze těch případů, kdy služba je hrazena na základě dodatečného rozúčtování skutečných nákladů. Zákon nestanoví, že by se cena služby nemohla stanovit jinak. Nedochází-li k rozúčtování nákladů, § 6 zákona č. 67/2013 Sb. se nepoužije. A nedochází-li k rozúčtování nákladů, nevzniká ani povinnost instalovat indikátory.

Jak jednoduché, milý Watsone. Máte zjevně problém s výkladem právního předpisu jednoduchého práva.

lake