Upozorňuji, že nelze směšovat opravu s modernizací!

U opravy je možno vlastníka jednotky(1994) donutit většinovým hlasováním ke skládání dlouhodobých záloh na budoucí opravy, na budoucí modernizace však nikoliv. SVJ(2000) oprávněno vymáhat svým jménem dlouhodobé zálohy na opravy, na modernizace však nikoliv.
--------------------------------------------------------------------

Upozorňuji také, že při dlouhodobém zálohování budoucích oprav není cílem, aby se všichni členové SVJ dožili provedení opravy!

Naopak: hlavním cílem dlouhodobého spoření je, aby se na opravách podíleli i ti vlastníci, kteří jsou již „pod drnem“, nebo dávno jednotku prodali.

Je třeba porozumět skutečnosti, že u budov se stárnutí projevuje tak, že např. střechy (či rozvody vody či okna či radiátory) jsou pár desítek let v pořádku, a pak poměrně rychle přichází nutnost nákladné opravy. Soud v této souvislosti již použil trefný příměr, že vlastníci jednotek od samého počátku dům „vybydlují“, a proto je spravedlívé, aby se také všichni od počátku podíleli na vytváření rezervy pro budoucí nutné opravy.

Například v U.S.A. či v Kanadě se plán oprav a údržby sestavuje povinně na 30 let, právě z toho důvodu, aby v něm byly podchyceny i budoucí nutné náklady, na které vlastníci dnes nechtějí ani pomyslet.

Proč zákonodárci v civilizované světě přistoupili k této právní úpravě je zřejmé: Nabyvatelé jednotek, pokud si neuvědomují skryté budoucí náklady na opravy, mají tendenci podhodnocovat výši budoucích výdajů. Nevytváří si rezervy. Budoucí nutné platby neřeší a odkládají je na „potom někdy jednou“. Dům se neopravuje, rezervy nejsou. Hodnota majetku se snižuje. Pak máte najednou celé vybydlené čtvrti, se zchátralými domy a neprodejnými byty. Ani banky nejsou ochotny zaúvěrovat opravy, protože jde o ghetta se sociálně slabými obyvateli a s nejistou návratností úvěru.

lake